František Listopad byl uznávaný český básník, prozaik a esejista, který se proslavil také jako divadelní a televizní režisér. Byl významným propagátorem české literatury a kultury v zahraničí a expertem na středoevropské myšlení. Jeho dílo se vyznačovalo hlubokým vhledem do evropské kultury a intelektuálního dědictví. Listopadovo působení zahrnovalo také novinářskou a diplomatickou dráhu, což formovalo jeho široký kulturní rozhled.
Sebrané spisy Františka Listopada Svazek IV., portugalské prózy – Remington. Remington, poetická sbírka próz se skládá ze dvou částí, Údolí mrtvých motýlů se odehrává v předpokladu mezi skutečností a fikcí, kdežto Gibraltar je tajemné území mezi Homérem a Neptunem. Vychází česky poprvé.
Sebrané spisy Františka Listopada Svazek III., prózy z let 1946 – 2007 Vychází u příležitosti autorových 92. narozenin. Přítomným svazkem Prózy I pokračujeme ve vydávání Sebraných spisů Františka Listopada. Prózy I jsou shrnutím všech autorových knižně vydaných povídkových sbírek v českém jazyce – Malé lásky (1946), Boj o Venezuelu (1947), Umazané povídky (1955), Zlý pes bez zahrady (1996), Chinatown s Rózou (2001) – a jednoho souboru dosud nepublikovaného, Silva rerum (2007).
Básnická sbírka vychází dne 26. listopadu u příležitosti autorových 91 narozenin.
Sebrané spisy – svazek II. Básně II. jsou shrnutím všech knižně vydaných Listopadových básnických sbírek z let 1992–2012. Jedná se tedy sbírky Final rondi (1992), Oprava houslí a kytar (1995), Krleš (1998), Příští poezie (2001), Milostná stěhování (2001), Rosa definitiva (2007), Hymny zkratky (2010), Curricula (2011), Soukromé západy slunce (2012) a Andělské schody (2012).
Sebrané spisy Františka Listopada – Svazek I. verše z let 1943–1981 Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů. Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem... Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.
Sbírka básní v próze. Básnická sbírka vychází dne 26. listopadu u příležitosti autorových 91 narozenin.
Kdo mě zná (myslím na verše), případně mě nepozná. Kdo mě nezná (myslím na verše), snad mě nějakým způsobem rozpozná. Curricula čili Příprava minulosti je lehkou knížkou o těžkých věcech. Jsou to, abych tak řekl, errata životních incidentů, errata také v tom smyslu, čemu se verše jakoby omylem vyhýbají. Každá výhybka, dribl?, přetvářka? ovšem - jako masky - skrývá, ověřuje pravdu; přetvářky jsou zrcadlem tváře. V Curriculech se nejedná o interpretaci, apologii či souhrn subjektivních a ještě méně objektivních událostí, které se dály nebo mohly přihodit; jsou toliko zázemím vymezeným prostorově v tom nejširším smyslu slova. Také zázemím lásky ("zmírni moji lásku", modlí se Jakub Deml) i tragické samoty, náhlé samoty v celém národě mezi strupy ještě živého života, ale také zázemím veselého sladkého zmatku. Co bylo, nebylo. Budiž. Už je dost tohoto pseudoteoretického parazitování a odhalování. Budiž. Mohl jsem sbírku reorganizovat, dát do takzvaného pořádku, chronologického, tematického či ještě jiného, nicméně editor i já jsme dali přednost tomu, jak to bylo napsáno: s rychlou vášní, horkou jehlou, in natura. Nezdržuj hru, šeptá mi někdo jiný, než na koho tolik myslím.
Poslední básnická sbírka Františka Listopada je prodchnutá záznamy všednodenních zážitků. Autor více než jindy reflektuje stáří, bolesti spojené s nemocemi a hlavně ubíhající čas. Ale nestěžuje si, neteskní za tím, co minulo. Jeho básnické vzpomínky směřují do Čech a na Moravu, jejichž obraz mohl po většinu života sledovat jen ve své vlastní mysli. Zdejší realitu nicméně nepřizpůsobuje vlastním potřebám, příliš ji nekritizuje, ani nepřikrášluje. Možná jen více vnímá obyčejnosti, nad nimiž se tu už nikdo nepozastaví. I když František Listopad prožil většinu života mimo Čechy a Moravu je možné jej dnes bezesporu považovat za žijícího klasika české poezie, je navíc jedním z nejstarších českých žijících básníků. Každá jeho básnická sbírka je pozoruhodná. Jednotlivé texty jakoby na sebe navazují, autor pokračuje v tom, co v předešlém svazku nedořekl. Za pětašedesát let vydal v Čechách dvanáct sbírek poezie, vždy texty zdařilé. Vydání nového česky psaného souboru Hymny zkratky je pro naše literární prostředí nesmírně cenné, Listopadovu poetiku posouvá opět o kousek dále.
Básnická próza zachycuje střípky dojmů a životních prožitků, jež skládá autorka do alegorické básnické mozaiky. Ve své poetické próze vyjadřuje autorka smutek nad konzumní společností a lítost nad lidmi, zahnanými povinnostmi do kouta, lidmi bez fantazie, zahlcené moderními přístroji, bez vztahu k přírodě a poezii. Jde o knihu čirých literárních samomluv, promítnutých do podoby meditativních prozaických vyznání.
