Ivo Bláha Životopis

Po maturitě na kladenském gymnáziu se věnoval studiu skladby na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění ve třídě Jaroslava Řídkého a Vladimíra Sommera (1954–1958, absolventská práce: Koncert pro orchestr). Vojenskou prezenční službu absolvoval u vojenské dechové hudby v Českém Krumlově (1958–1960), kde mj. působil i jako dirigent amatérského symfonického orchestru Dalibor. Poté byl zaměstnán jako člen orchestru Městského divadla v Kladně (1960–1962). Příležitostně pracoval též jako korektor (Český hudební fond) a hudební režisér (Supraphon). V letech 1964–1972 byl asistentem a tajemníkem katedry skladby na Hudební fakultě AMU, kde působil jako pedagog hudebně teoretických a skladebných disciplín. Zároveň zde absolvoval pětileté studium umělecké aspirantury u Emila Hlobila, které dokončil v roce 1970 (závěrečná práce: Koncert pro housle a orchestr). Účastnil se též kursu elektroakustické hudby v Experimentálním studiu Čs. rozhlasu v Plzni vedeného Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem. (V tomto zvukovém studiu následně vznikala skladba pro spíkra, flétnu, hoboj, klarinet a zvukový pás Ta láska 1973–1975.)

Zvláště významné je jeho dlouhodobé angažmá kmenového pedagoga Filmové a televizní fakulty AMU (1967–2011). Vyučoval zde řadu hudebně teoretických předmětů, hudební praktikum, zvukovou dramaturgii audiovizuální tvorby, střih a úpravu hudební nahrávky aj., vedl diplomní semináře, praktická zvuková a filmová cvičení, byl konzultantem, vedoucím a oponentem mnoha diplomních a disertačních prací. V roce 1980 založil na FAMU studijní obor Zvuková tvorba, který v období 1993–2011 řídil ve funkci vedoucího katedry zvukové tvorby. V roce 1985 se habilitoval na docenta, roku 1999 byl jmenován profesorem. Své pedagogické zkušenosti v tomto oboru teoreticky zpracoval v řadě odborných publikací.

Ve svém kompozičním díle se soustřeďuje na hudbu komorní, orchestrální i vokální. Velkou pozornost věnuje také tvorbě pro děti, především dětským sborům. Je rovněž autorem sborových úprav národních písní a hudby ke krátkým filmům. Ve skladebném slohu dospěl k vlastní syntéze v rámci uvolněné tonality. Charakteristickými rysy jeho tvorby jsou tendence ke skladebnému perfekcionismu, smysl pro detail i architekturu celku, cit pro funkci témbru a důraz na výrazový obsah hudby. Jeho skladby se vyznačují logikou postupů, formální precizností a vynalézavostí. U závažných kompozic s filosofickým podtextem hudební výraz nezřídka osciluje mezi polohou mysteriózní, lyrickou a jemně úsměvnou.

Smyčcový kvartet č. 3 získal přední umístění na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži (1991), za miniatury pro sólovou kytaru Zoolekce II. byla skladateli udělena výroční cena Českého hudebního fondu (1993). Získal rovněž několik cen za sborové cykly v skladatelských soutěžích vokální tvorby Jirkov – Olomouc (Něco pro uši, Písničky s věnováním a Beruška, hroch a počitadlo). Je autorem článků a publikací o zvukové dramaturgii filmu, které slouží jako základní odborná literatura při výuce na domácích i zahraničních školách (nejvýznamnější: Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla – 2004, 2006, 2014). Na svou skladbu Samomluva s marimbou vytvořil stejnojmenný krátký hudební film podle vlastního scénáře (2010).

Svoji hudební tvorbu publikoval u společností Panton, Supraphon, Editions Lemoine Paris, Triga Praha, Český hudební fond a Schott. Autorovy rukopisy jsou uloženy v archivech Českého hudebního fondu, Českého rozhlasu Praha a Knihovny HAMU. Je členem Společnosti českých skladatelů (AHUV) a sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost.