Anatolij Azolskij je ruský prozaik, známý svým unikátním stylem, který mísí napětí žánrového románu s hlubokou filozofickou sondou. Jeho postavy jsou často zobrazeny jako uvězněné, ale ne zlomené duše, statečně se potýkající s represivním systémem, přestože mohou přijímat jeho dary. Tato komplexní psychologická díla, často inspirovaná osobní nenávistí k autoritářství, zachycují syrovou brutalitu a zároveň nabízí pronikavé myšlenky. Jeho próza, která se zpočátku potýkala s cenzurou, si nakonec získala uznání pro svou literární sílu a jedinečný pohled na lidskou psychiku v obtížných podmínkách.
Повести, составившие книгу, написаны в последнее десятилетие, но задуманы много раньше. Острые по форме, необычные по содержанию, все они внутренне напряжены интригой, тайной, героями, которые вдумываются в смысл своей судьбы и непростой профессии, будь то служба оперативного сотрудника или работа конструктора противоракетных систем. В сборник входит и повесть «Клетка», отмеченная литературной премией Букера (1997 г.).