Al Džáhiz
Pocházel z rodiny, mezi jejímiž předky byli snad arabizovaní černí otroci, už v mládí osiřel a byl odkázán na vlastní výdělky, přesto však nabyl rozsáhlého vzdělání, a to jak v rodné Basře, v prvních staletích chalífátu a podnětném centru arabské vzdělanosti, tak později v hlavním městě tehdejší islámské říše Bagdádu, kam byl pozván chalífou al-Ma´múnem. V sídelním městě chalífově patřil k předním vzdělaneckým kruhům, žil v blízkosti dvora a byl zřejmě ve společnosti velmi známou a výraznou postavou. Napsal velký počet knih různého charakteru, ponejvíce polemických – odhaduje se jich na 159 až 170. Nedochovalo se jich v úplnosti mnoho. K nejznámějším patří Kniha o zvířatech (Kitáb al-hajaván), pojednávající nejen o vlastním námětu, ale zabývající se i vztahem mezi člověkem a zvířectvem zaměřená na pojetí přírody jako koherentního celku, dále Kniha sdělení a vysvětlení (Kitába al-baján wa t-tabjín), obsahující chválu arabského jazyka a literatury, ale také obhajující hodnoty arabství proti hodnotám cizím, a hlavně Kniha lakomců (Kitába al-buchalá´), v níž rozvinul tradiční formu poučné a moralizující prozy, tvz. Adabu, do narativního a spíše zábavného než vzdělávacího žánru. Hlavně pro toto dílo je považován za prvního velkého arabského prozaika.
meccaaudio.blogspot.cz1975Kniha lakomců