Daniel Strož Pořadí knih

Náš bývalý svět je nesdělitelný, nevypověditelný, nedědičný. Vždyť není nic, co by se v něm neodehrálo; měli jsme všechny ženy, viděli jsme všechna města, i zlopověstnou Neapol, a nezemřeli jsme. Okusili jsme vína, o nichž dnes můžeme jen snít, ochutnali jídla, jež dosud nikdo nepojmenoval, spatřili jsme severní i jižní pól, na který dnes sotva dokulháme.Bývávalo! Ano, nejen bývávalo, ono bylo, a ono to pořád jest! Přesně takové, jak básník řekne.A jak to řekne, tak to taky zůstane! Na to, bezmocní prznitelé času, můžete vzít jed. Ale my si na to s básníkem Danielem Strožem připijeme! Nedílnou součást sbírky představují ilustrace – fotografie Evy Frantinové, z nichž zejména barevný snímek na obálce – socha Marilyn Monroeové, kterou objevila na kterési pláži u Mrtvého moře, dotváří knihu v malý grafický skvost. Sbírka vychází na počest sedmdesátých narozenin básníka.

Sbírka veršů českého exilového básníka a levicového publicisty obsahuje především bilanční poezii, vyjádřenou tentokrát prostřednictvím lyrických reflexí. Sbírku Daniela Strože lze chápat jako lyrické ohlédnutí, v němž se autor noří do intimních vzpomínek, jež se mu s odstupem času jeví jako "nádherné". Hned v úvodní básni autor s přesvědčením prohlašuje, že po "jediném dívčím polibku" se dokázal vznést do ráje, zároveň však až bolestně podotýká, že tato doba se už vrátit nemůže a "znovu tak cítít" není možné. V závěrečných číslech pak Strožův verš opouští křehkou tóninu milostných vzplanutí a s ironickým nadhledem se pokouší rozloučit s intenzivním citovým životem.

Nová kniha známého autora objasňuje spoustu mýtů, dodnes tradovaných, ať už jde o český exil, disent nebo popřevratové události, a odkrývá čtenářům i leccos z toho, co by někteří u nás ponechali nejraději hodně hluboko v podzemí paměti.