Ein Kind unserer Zeit ist ein Roman von Ödön von Horváth. Er erschien 1938, kurz nach dem Tod des Autors. Das Buch erzählt die Geschichte eines Soldaten in einem Land mit diktatorischen Führern. Horváth erzählt die Geschichte in Form eines intradiegetischen Ich-Erzählers. Immer wieder wechselt zeitraffendes mit zeitdehnendem Erzählen. Ein paar Mal treten zeitliche Sprünge mit anschließenden Rückblenden auf. Spannende und hektische Szenen verdeutlicht Horváth mit kürzeren Sätzen und Zeilen. Die Sprache der Geschichte ist die gehobene Umgangssprache und das Vokabular des NS-Alltags.
Široce rozvrstvený psychologický román, v němž autor líčí v časovém limitu jednoho roku rozpad rodiny a zásadní problémy, jež do každého lidského života vnáší stáří. Autorův zájem se soustředil na členy průměrné středostavovské rodiny z amerického Středozápadu, rodiče a třidospělé děti, z nichž především matka nese celou tíži péče o starého a valem chátrajícího manžela. Pětasedmdesátiletá žena se úporně snaží nepřipouštět si fatálnost změn, které do dosavadního života vnáší mužova choroba, před sebou i před dětmi chce zachovat zdání, že vše je jako dřív. Její jedinou touhou je prožít společné Vánoce v rodinném domě se všemi svými dětmi, a k tomu účelu vynaloží během roku nesmírné úsilí. Děti, z nichž každé má svůj život nějakým způsobem komplikovaný a zčásti neúspěšný, netouží po návratu do zatuchlého maloměstského prostředí a nechtějí si ani připomínat otcovu odtažitou a tvrdou výchovu, nakonec ale společné Vánoce podstoupí. Všichni sourozenci si uvědomí, že to jsou opravdu poslední společné Vánoce a šokováni konfrontací se současnou situací se začnou dívat na rodiče i sebe navzájem s větším pochopením. Otcův stav je ale natolik neúnosný, že nic se už nedá vrátit nazpátek a zůstává jen úkol, zařídit nutné změny nejméně bolestivým způsobem. Trpké drama rozpadu rodiny, celoživotního nepochopení a vzájemného míjení generací, je syrovým ironickým obrazem mezilidských vztahů v současné značně cynické společnosti.
Ce volume rassemble l'œuvre poétique de Rilke, incluant ses premiers poèmes, des poèmes extraits de divers cycles, ainsi que des œuvres moins connues. La richesse de sa poésie, souvent éclipsée par les Élégies de Duino et les Sonnets à Orphée, est mise en lumière grâce à cette nouvelle traduction qui présente une bonne moitié de textes inédits pour le public francophone. L'annotation retrace l'évolution de Rilke, depuis ses poèmes de jeunesse célébrant la beauté et les paysages de Bohême jusqu'à ses œuvres plus complexes et énigmatiques. Pour la première fois, des poèmes épars sont regroupés en cycles autonomes, certains étant des choix explicites de Rilke lui-même, comme une seconde partie des Élégies. Des variantes et fragments éclairent également la genèse de ces recueils. En outre, des annotations et des extraits des Sonnets à Orphée sont inclus. Le volume présente également trois pièces de théâtre, intimistes et réalistes, qui évoquent Ibsen. Ces œuvres révèlent une facette d'un auteur ancré dans le XIXe siècle tout en appartenant à la modernité à travers une partie significative de son œuvre.
C'est dans plusieurs recueils, parmi les plus prestigieux et les plus représentatifs, que nous avons choisi ces neuf nouvelles qui contiennent le meilleur de l'oeuvre de Sean O'Faolain et traduisent au mieux l'évolution de l'écrivain.Dans ses nouvelles romantiques qui reflètent ses expériences révolutionnaires, il aborde des thèmes aussi universels que le temps et le changement, le caractère éphémère de la jeunesse et les compromis de l'âge mûr. Par la finesse et les nuances des sentiments qu'elles expriment et par leur très grande compréhension de la nature humaine, ces nouvelles sont de première importance.
