Serge Chauvin Pořadí knih (chronologicky)

Cora je otrokyně na bavlníkové plantáži, kde lidé žijí v příšerných podmínkách. Vede se jí ještě o něco hůř než ostatním, odvrhla ji i černošská vesnice. Caesar, otrok, kterého páni nedávno přikoupili, vypráví Coře o podzemní železnici a přesvědčí ji k riskantnímu útěku na sever. Ve Whiteheadově pojetí nepředstavuje Podzemní železnice jen historický krycí název pro síť tajných cest, dráha tu získává i fyzickou podobu. Strojvůdci skutečně obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Coru a Caesara odváží na sever zchátralý nákladní vagon, který hluboko pod povrchem země s námahou táhne parní lokomotiva. Whitehead mistrně vykresluje formy násilí páchaného na černoších v období před občanskou válkou a jeho vyprávění postupně přerůstá ve velkou americkou ságu. Podzemní železnice nevypráví jen o zoufalém odhodlání jedné ženy, která touží uniknout hrůzám otroctví, nabízí nám i působivou reflexi dějin.

Deeply moving and compelling, The Rain Before it Falls is the story of three generations of one family riven by tragedy. When Rosamond, a reluctant bearer of family secrets, dies suddenly, a mystery is left for her niece Gill to unravel. Some photograph albums and tapes point towards a blind girl named Imogen whom no one has seen in twenty years. The search for Imogen and the truth of her inheritance becomes a shocking story of mothers and daughters and of how sadness, like a musical refrain, may haunt us down the years.

Toute ressemblance avec des personnes réelles résulte d'une intention délibérée. Une jeune fille annonce à ses parents qu'elle est enceinte d'un homme qui pourrait être son grand-père. Un homme ourdit une vengeance contre sa fiancée, qui l'a quitté pour son frère. Une famille tente de faire le deuil d'une mère qui s'est suicidée sans raison apparente. Un gagnant à la loterie voit son existence tourner au cauchemar. Des couples se déchirent, légitimes ou non. Les générations s'affrontent, faute de pouvoir s'avouer leur amour... Et pourtant, jusque dans le conflit et la douleur, toujours la vie s'affirme, têtue et généreuse. De ces nouvelles, qui s'inscrivent dans une grande tradition américaine, Richard Ford a célébré à juste titre la lucidité instinctive et " la profonde compassion pour l'humanité ". Brèves ou plus amples, drôles et poignantes, toutes témoignent admirablement de la maîtrise et de la sensibilité d'un grand conteur, attentif aux frémissements des êtres, à la difficulté de dire les sentiments, aux aléas de l'amour et des rapports familiaux, à la matière même de nos vies.