Tereza Límanová ve svém prozaickém autobiografickém debutu zpřítomňuje zážitky hrdinky, která nabývá určujících životních zkušeností skrze postupné sbližování s tajuplnou existencí jednoho starobylého pražského domu a jeho obyvatel. Pozornou drobnokresbou prvotních vjemů a dojmů Límanová evokuje neporovnatelnou intenzitu raného prociťování skutečnosti.
Výjimečná románová sága irského autora Justina Quinna popisuje úspěchy i pády rodiny Boylových v obdivuhodně přesně zachycených politických, společenských a ekonomických proměnách Irska na třech generacích, od konce 50. až do let 90. let. Kniha je nejen dobovou satirou, ale i zdařilým psychologickým portrétem jednoho manželství a jedné rodiny. Dublin je v době mládí hrdinů knihy stále ještě místem, ze kterého muži odplouvají do Ameriky (kvůli práci) a ženy do Londýna (kvůli nechtěnému těhotenství), místem, které je zmítané alkoholismem nejen u mužů, ale i u žen. Zpočátku se pozornost autora soustřeďuje na mladého Declana, postupně však přebírají štafetu ženské hrdinky, Declanova manželka Sinéad a dcera Issie. Declanův boj za politickou a ekonomickou proměnu Irska je tak doprovázen jejich zápasem za rovnoprávnost obou pohlaví, a to nejen v tuhých padesátých, ale i v nesrovnatelně osvícenějších letech devadesátých. Román slavil v autorově rodném Irsku úspěch u čtenářů i u kritiky – byl mj. označen za „nádherný a působivý příběh, který se navíc dobře čte“ (Irish Times), „ambiciózní ztvárnění osobních dramat i proměnlivé politické mapy Evropy“ (Telegraph), „fascinující a poetické vyprávění, které budou mít čtenáři problém odložit“ (Business Post) a „jednu z nejlepších knih roku“ (Evening Herald).
Tereza by ráda byla nejen vzornou dcerou, ale také dokonalou milenkou, a nakonec i bezchybnou manželkou a matkou. Prostě tak, jak si to její nejbližší okolí představuje. Ale už od dětství tuší, že jí to dá pořádně zabrat. Zvlášť když radši leze po stromech, sukním se vyhýbá obloukem, nohy se jí nevejdou do lodiček a žádný z chlapů, co se kolem ní točí, se nikdy nevyrovná Ludvíku Vaculíkovi. A ona se vážně snaží – peče, bojuje s pletacími jehlicemi, zkouší rtěnku či sukni, občas i boty na podpatkách. A pořád to nestačí. Hlasy žen jejího rodu nedají se svými nároky pokoj a dál jí sedí za krkem. Řešení přichází nečekaně – porodí syny – a dosud tak pevná pouta babiček, matek a jejich dcer se začínají trhat. Ve vtipné, svižné, autobiograficky laděné próze Terezy Límanové se najde nejen každá nedokonalá dcera, milenka, manželka nebo matka. Drzá líná neschopná je opatřena autorskými ilustracemi a fotografi emi z autorčina archivu.