Robert Menasse Knihy

Esej o krizi kultury v evropském hlavním městě, o vztahu národních států a centrálních orgánů Unie a fungování demokratických principů. Autor měl původně v úmyslu napsat román o Evropě, prózu v duchu dekadentních pocitů typu "Evropa ve světle zapadajícího slunce", jehož protagonistou se měl stát úředník Komise. Pobýval řadu měsíců v Bruselu a studoval prostředí, navštěvoval instituce a jejich pracovníky. Během této "praxe" byl nucen v mnohém přehodnotit běžně panující i své vlastní názory na "bruselskou byrokracii", na nejrůznější klišé a předsudky o nedemokratickém a byrokratickém labyrintu v institucích EU. A zajímal se, jak tyto úřady - Rada, Komise a Parlament - skutečně pracují. Nehájí bruselský "superstát": je kritikem z pozic zastánce regionální samosprávy. Region definovaný krajem, historií, dialektem a zděděnými zvyky je podle Menasseho skutečným domovem občana. Obyvatel určitého regionu může cítit větší blízkost k sousedovi hned za (státními) hranicemi než k příslušníku téhož státu (národa) stovky kilometrů daleko. Kniha je pronikavým kritickým pohledem na Evropskou unii a úvahou o její budoucnosti.

Významný rakouský autor, nositel mnoha ocenění, skloubil v tomto románě do širokého celku „svá“ témata, jako jsou židé a židovství, pronásledování židů, křesťanství, náboženský fanatismus, nacismus a Rakousko s jeho nedávnou minulostí. Dále se dotýká historie studentských revolt v 60. a 70. letech, útěků a vyhánění, a zkoumá možnosti zachycení historie a schopnost se z ní poučit. Vytvořil tematickou a ideovou syntézu ve třech narativních liniích, které jsou dějově průzračné a plné zvratů: první příběh se odehrává v první polovině 17. století a sleduje portugalského židovského chlapce Maného; druhá linie, inspirovaná autobiograficky, zobrazuje dětství a mládí jeho vrstevníka židovského původu; třetí linie líčí události jednoho večera v současnosti. Autorova umělecká metoda zahrnuje panorama, tautologii, paradox a ironii. Zajímá ho otázka možnosti popsat a verifikovat historii, hodnoty lidského vnímání a limity reprodukce vnímaného. Tento problém se dostává až k obecné gnoseologické otázce pravdivosti sdělení a dešifrování skutečnosti. Autorova jazyková vynalézavost spojuje množství motivů, přičemž jazyk je vědomým subjektem i objektem díla.

Padesáté výročí založení Evropské komise se blíží, což je důvod pro velkolepé oslavy. A podle evropských úředníků neexistuje pro připomínku tohoto jubilea lepší místo než bývalý vyhlazovací tábor v Osvětimi… Inspektor Brunfaut má naproti tomu jiné starosti: vyšetřování vraždy v bruselském hotelu Atlas zastavila vyšší místa a on tak musí začít pátrat na vlastní pěst. A jak s tím vším souvisí prase, které si volně pobíhá po bruselských ulicích? Hlavní město je mistrovským dílem autora, který se vyznačuje jednou z intelektuálně i politicky nejpronikavějších myslí v současném rakouském písemnictví. Na pozadí skutečného dění v Evropě ohrožované krizí Menasse přenáší čtenáře do současného Bruselu, aby je vzal na divokou a myšlenkově provokující prohlídku po evropských institucích a zároveň připomněl, jaké hodnoty a jaké důvody stály před půlstoletím u zrodu „evropského mírového projektu“.

Román rakouského autora, z rodiny židovských emigrantů, se odehrává ve Vídni 60. let a posléze v brazilském Sao Paulu. Student filozofie se seznámí s dívkou, která jako on prožila dětství v Brazílii, je jí okouzlen a touží po naplnění milostného vztahu. Jeho partnerka k němu není fyzickypřitahována, proto se jejich vztah mění na trýznivý poměr dvou ambiciózních intelektuálů, který po letech tragicky končí opět v Brazilii. Román je druhou částí volné trilogie (Smyslná jistota, Zpětný ráz).

Psychologický román vypovídá o osudech několika obyvatel rakouské vesnice v přelomovém roce 1989. Na pozadí dějinných událostí z konce 80. let, kdy padá železná opona, rozehrává autor příběhy lidí z malé obce v Dolním Rakousku u českých hranic. Intelektuál Roman, který sem přijíždí ze Sao Paula a pokouší se vyznat sám v sobě, jeho matka, naivně začínající na farmě nový ekologicky nezávadný život, starosta-starousedlík König – to jsou někteří ze smutných hrdinů, ovlivňovaných osobními problémy a problémy doby. Dílo je poslední částí velmi volné autorovy románové trilogie (Blažená léta, křehký svět; Smyslová jistota). Robert Menasse, uznávaný představitel současné rakouské literatury, zde bravurně rozebírá zejména psychiku svých protagonistů a nemilosrdně obnažuje šíři jejich vnitřního světa od grotesknosti až k tragice. Výsledkem je román sugestivní, nikoli však jednoduchý.

In March 2010, Robert Menasse went to Brussels to begin researching a novel about the European Union. Instead of producing a work of fiction, however, his extended stay in Brussels resulted in The European Courier, a text in which he examines the European community from its beginnings in the transnational "Montanunion" (European Coal and Steel Community, 1951) to the current "financial crisis" of the European Union. In the course of his analysis, Menasse focuses on the institutional structures and forces that work to advance--or obstruct--the European project and its goal of a truly postnational European democracy. Given the internal tensions among the European Commission, the European Parliament, and the European Council, Menasse argues that what is frequently misunderstood as a financial crisis is, in fact, a political one. As Menasse claims in The European Courier, "Either the Europe of nation-states will perish or the project of transcending the nation-states will."

Paints a portrait of the post-'68 generation and a society 'that cannot even sell a bottle of mineral water without viewing the goods from an erotic angle'.

»Einen Dichter einzuladen, eine Poetikvorlesung zu halten, ist etwa so sinnvoll, wie einen Kannibalen als Ernährungsberater zu engagieren. Am Ende nagt er an Ihren Knochen, in diesem Fall an den Resten Ihres geistigen Stützapparats«, warnte Robert Menasse zu Beginn seiner Poetikvorlesungen im Frühjahr 2005 im legendären Adorno-Hörsaal, in dem »schon lange nicht mehr so wortgewaltig gegen den Kapitalismus gewettert und zum Umsturz aufgerufen wurde«, wie die Süddeutsche Zeitung schrieb. Das Publikum dankte es ihm mit »donnerndem Applaus und stehenden Ovationen«.

In seinem Roman Selige Zeiten, brüchige Welt erzählt Robert Menasse von der fixen Idee des tragikomischen Gelehrten Leo Singer, ein Buch zu schreiben, das die Welt ein letztes Mal umfassend erklärt. Um dieses Buch zustande zu bringen, schreckte Singer auch vor Gewaltverbrechen nicht zurück - und scheiterte dennoch. Robert Menasse hat dieses Buch für seinen Romanhelden geschrieben, die Phänomenologie der Entgeisterung, eine Erzählung, die die Erzähltechniken Hegels noch einmal ernst nimmt.