Eugenie Dufková Knihy

Putování múzy Thálie: sto let stálého českého divadla v Brně: 1884-1984. K 100 letům Národniho,Zemského a statniho divadla v Brně.

Putování múzy Thálie: sto let stálého českého divadla v Brně: 1884-1984. K 100 letům Národniho,Zemského a statniho divadla v Brně.

Umělecká kniha se zaměřuje na život a tvorbu významného českého herce, pedagoga a recitátora, který byl spojen s Brnem. Ladislav Lakomý, herec a divadelní pedagog, strávil svou kariéru v činohře Národního divadla v Brně od roku 1965 až do své smrti v roce 2011. Byl vynikajícím recitátorem a dabérem a vyučoval na konzervatoři a na JAMU v Brně. Kromě toho vystupoval v menších brněnských divadlech, jako je Divadlo u stolu a Husa na provázku. Lakomý studoval na JAMU a začínal v divadlech v Praze a Uherském Hradišti, přičemž jeho herecké zaměření se brzy ukázalo v charakterních rolích, jako byly Lízal v Maryše nebo Lenský v Oněginovi. Kromě divadla se věnoval také rozhlasu, televizi, dabingu a filmu, přičemž jeho recitační činnost byla ojedinělá. Autorka knihy popisuje Lakomého dětství, jeho angažmá v divadlech a další aktivity. Celým příběhem provází množství fotografií z jeho vystoupení i soukromého života, které doplňují úryvky z jeho rolí a tematicky laděné básně. Publikace obsahuje také chronologický přehled Lakomého divadelních a filmových rolí.

Monografie českého sólového tanečníka, choreografa a baletního mistra Váni Psoty líčí jeho pohnutý osud. Narodil se v roce 1908 v Kyjevě, jeho výjimečné taneční nadání mu umožnilo již v osmnácti letech podepsat sólistickou smlouvu s Národním divadlem v Brně. V první polovině 30. let 20. století působil taktéž jako sólista v Original Ballet Russe de Monter Carlo, v druhé polovině se pak opět vrátil do čela brněnského baletu. Během druhé světové války emigroval do Spojených státu a angažoval se jako maitre de ballet v Ballet Theatre v New Yorku. Po krátké chvíli se opět vrátil k souboru Ballet Russe de Monte Carlo, kde se zakrátko stal nejen choreografem souboru, ale i asistentem generálního ředitele de Basil. Po návratu do vlasti v roce 1947 působil opět jako umělecký šéf brněnského baletu. Nepříznivé politické klima mu jako navrátilci ze západu nedovolilo téměř nic. Psota umírá náhle a předčasně v roce 1952. Publikace je doplněna o fotografie Psoty, jeho rodiny i tanečních kolegů. Nechybí ani jeho vlastní choreografické náčrtky, dále pak i chronologický seznam Psotových tanečních a choreografických angažmá. Nakonec je připojeno i Psotovo resumé ve francouzštině, ruštině, španělštině, angličtině a němčině.

Malé memoáry přinášejí řádku jmen umělců, většinou tvorbou a životem spojených s brněnským Národním divadlem. Nejde o práci historickou, byť veškerá fakta a události skutečnostem odpovídají. Pojednání o jednotlivých osobnostech nejsou inspirována jen obsahem divadelních archivů, leč především osobním vztahem k umělecké instituci zvané divadlo. Výběr jmen naopak vztahům nepodléhá, je bezděčný. Publikace pojednává o těchto umělcích: Marie Pavlíková, Oldřich Nový, Mira Figarová, Zdeněk Kroupa, Vilém Přibyl, Miroslav Kůra, Vlasta Fialová, Josef Karlík, Stanislav Fišer, Jano Šprlák-Puk, Stanislava Strobachová, Boleslav Roček, Vojtěch Štolfa, Sylvie Nitrová, Zdeněk Kampf, Helena Trýbová, Mojmír Weimann, Věra Vágnerová, Luboš Ogoun, Bohumír Štědroň, Božena Snopková, Evžen Sokolovský, Bořivoj Srba, František Jílek, Otakar Nováček, Kateřina Gratzerová, Rudolf Karhánek, Pavel Hradil, Drahomíra Hofmanová, Leopold Franc, Igor Vejsada, Cecilie Strádalová, Rudolf Jurda, Arnošt Goldflam, Zuzana Slavíková, Ivo Osolsobě, Jana Janěková, Jiří Kyselák, Jitka Zerhauová, Richard Haan, Ladislav Lakomý, Antonín Julínek, Karel Šeda, Jaroslav Dufek, Václav Halíř, Václav Nosek, Josef Kubálek, Zdeněk Kaloč, Jana Hlaváčková, Miroslav Částek, Václav Věžník, Josef Klán, Karel Janečka, Jana Štvrtecká a Tomáš Racek.