Kateřina Rudčenková Knihy

S Ftípky se budete popadat smíchy za břicho. Tato zábavná knížka s více než dvěma sty padesáti vtipy a legračními obrázky Billa Stotta je určena všem lidem s duší dítěte.

Druhá sbírka současné mladé autorky obsahuje hlavně reflexivní a intimní lyriku psanou zvládnutou formou volného verše. Snaha o dokonalý jazykový tvar je často poněkud samoúčelná a výsledný efekt tak stírá srozumitelnost obsahového vyznění. Autorka často a ráda pracuje s hudebními inspiracemi, kterými se snaží navodit atmosféru tajemna či nostalgie.

Dramatická báseň o česko-litevském přátelství (na věčné časy) je mírně ironickou (osobní) zpovědí pojednávající o milostné romanci mladé české spisovatelky Agnes a jejího staršího litevského kolegy Kornelija v průběhu jejich společného studijního pobytu v Německu. Tato inteligentní, upřímná a trpce vtipná hra pro dva herce získala 2. cenu v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2006, přičemž první cena nebyla udělena.

Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné. Komplikované a neuspokojivé vztahy s muži střídají cesty po světě, ale především cesty do vlastního nitra skrze rozšířené stavy vědomí. Ženy hledají své místo v životě a na planetě, pokud ovšem takové místo vůbec existuje.

Básnická sbírka současné české autorky obsahuje poezii, která se v intimních reflexích zamýšlí nad tíživým vnitřním stavem člověka. Svět Kateřiny Rudčenkové se v tomto cyklu pohybuje v jakémsi bludném kruhu protikladů: tím základním se stává představa navázání nového vztahu, jež však není přes všechnu snahu realizována. „Nikdy se ze své touhy nevypíšu,“ lakonicky konstatuje autorka v jedné ze svých básní. Celá sbírka se nese v poloze nenaplněných vztahů a tužeb, proti nimž stojí v jednom šiku ohrožení, lítost a bolest, často vystupňovaných až do sebezničujícího pocitu zmaru a smrti. Rudčenkové jde především o to, aby co nejpřesněji pojmenovala absenci lásky či citovou vyprahlost, neboť samotná slast pro nikdy není ideálním pojmem. Tvrdí dokonce, že její „pravou podobou / je vlhký stín, přítmí, sytý pach plísně a dým.“

Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti. Zahraniční kancléř touží střelit si medvěda, Horáček už zase krade stromeček v lese. Tajemný muž jde k zamrzlé řece chytit rybu ke štědrovečerní večeři, paní Hrdličková zve na Štědrý večer jako každý rok muže bez domova k sobě domů, ale má jednu podmínku... Dvanáct populárních českých autorů a autorek napsalo vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím, jejichž hrdinové, jak se o Vánocích patří, plní sny sobě i svým nejbližším, a tak Ježíšek možná přinese brusle s kožíškem, štěňátko nebo duchovní prožitek. Jsou přece Vánoce a to je čas zázraků.

Básnická kniha přináší verše z let 2008–2011. Erotismus, smyslnost, úzkost a samota – stará témata básnířčiných promluv i rozhovorů se světem znějí v těchto verších ještě drásavěji, ještě uhrančivěji. Knihu uzavírá podmanivý básnický cyklus napsaný na plážích „baltské Sahary, mezi dunovišti v sugestivní krajině opuštěných planin s travinami, kde člověk zažívá pocit konce světa, kosmicky nostalgicky“.

Jedenáct populárních autorek a autorů vypráví o útěcích za sny a ideály, úniky před vlastními stíny a přehmaty, o obtížné cestě za lepším životem. Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města? Nakladatelská anotace. Kráceno.

Soubor krátkých reflexivních próz od současné mladé české autorky. Autorka zaujme čtenáře především svou upřímností, neboť je ve svých prózách velmi osobní a nevyhýbá se ani intimním pasážím. Svět a vztahy lidí kolem sebe vnímá kriticky, ale i sebekriticky. Nejvíce ji irituje neschopnost dnešních mladých lidí, sebe nevyjímaje, vytvořit a udržet dlouhodobý citový vztah, založený na vzájemné lásce a úctě. Každopádně je zajímavé se s její první prozaickou knihou seznámit, neboť její předchozí tvorba je básnická.