Emanuelle Caillat Pořadí knih (chronologicky)

Un viaggio nel cuore delle più grandi storie horror di tutti i tempi! Adam è catapultato insieme alla sorella Sofia e al coniglio Oscar nel mondo di Sherlock Holmes e del dottor Watson. Lo aspetta la più pericolosa delle missioni compiute finora: salvare sir Henry Baskerville da un cane demoniaco che sputa fiamme. Un compito reso ancora più difficile dagli attacchi del Malautore, divenuto sempre più potente… Progetto Lettura facilitata per tutti con EasyReading Font (Carattere ad alta leggibilità). Età di lettura: da 9 anni.

Herdruk. De Parijse schrijver Jean Bosmans raakt in de ban van zijn herinneringen aan de periode waarin hij samen was met een meisje, Margaret Le Coz, dat net als hijzelf achtervolgd werd: zij door een neurotische stalker en messentrekker, hij door de roodharige helleveeg die ‘volgens de burgerlijke stand’ zijn moeder scheen te zijn. Samen droomden ze van een nieuwe horizon die niet langer door spoken uit het verleden zou worden versperd. Hun relatie eindigde abrupt toen Margaret halsoverkop de nachttrein naar Berlijn nam. Jaren later probeert Bosmans haar op te sporen. De horizon is een echte Modiano: nostalgisch tot op het bot. Overrompelend zijn de grandioze slotscènes van dit bij vlagen beklemmende boek, waarin de toekomst zich plotseling opent in het volle daglicht van de 21e eeuw – en een man samenvalt met zijn schaduw.

Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti.