Kamil Rodan Knihy

Kniha je výsledkem autorova dlouholetého zájmu o problematiku evropských panovnických rodů 19. a 20. století. Na více než 240 stranách populárně-vědeckého textu se čtenář formou životopisných medailonů seznámí s nevšedními příběhy předních evropských aristokratek, které se během svého života přiblížily nebo dosedly na knížecí a královské trůny starého kontinentu. Zákulisí evropské politiky a životní peripetie života mocných představuje autor na příkladu belgické královny Astrid, nizozemské královny Juliány, monacké kněžny Grace, řecké princezny Alice a mnoha dalších veřejně činných a slavných žen.

Nová kniha hospodářského historika Kamila Rodana s názvem „Historie novoveských hostinců ve světle dobových dokumentů“ přibližuje čtenáři podnikatelské aktivity hostinských v místní části Ostravy zvané Nová Ves. Na pozadí dějin obce přelomu 19. a 20. století představuje autor historii jednotlivých restauračních zařízení po celou dobu jejich existence a aktivity, kterými se ve své době proslavily. Vedle popisu historických reálií dnes již povětšinou neexistujících živností se čtenář dozví také zajímavosti ze života jejich majitelů a provozovatelů. Součástí knihy je také obrazová příloha, jmenný rejstřík a prostorové znázornění hostinců na mapovém podkladu.

Byly mladé, krásné a svět je miloval. I tímto způsobem by se daly s trochou nadsázky popsat hrdinky knihy, kterou právě držíte v ruce. Lesk královských dvorů a výjimečnost jeho obyvatel přitahovala od pradávna zvědavost všech, kterým byl tento svět bohatství a pompy zapovězen. Není tedy náhoda, že exkluzivita prostředí evropské aristokracie 19. a 20. století vytvořila mýtus o zcela výjimečných lidech, jejichž životní styl a osudy se vymykaly a vymykají chápání prostého člověka. Úkolem této knihy je dokázat pravý opak tohoto dnes již vžitého klišé a při procházce jednotlivými evropskými monarchiemi ukázat na životních osudech žen, které se pohybovaly v bezprostřední blízkosti královských trůnů, nebo na ně dokonce usedly, jak moc se jejich osudy podobají životním cestám každého z nás.

Kniha popisuje životní osudy studentů a studentek dívčího reálného gymnázia v Prostějově na pozadí dějin Československa 20. století. Vedle informací ze školního života na přelomu 30. a 40. let minulého století se čtenář seznámí také s dobovými reáliemi maloměsta a krizovými okamžiky našich národních dějin (okupace, politické procesy, perzekuce ad.). "Nejmarkantnějším znakem kvalitní biografie je skutečnost, že dějiny dané doby z ní vystupují bezprostředně a v přímém dobytu s konkrétním životním příběhem; jakoby tato interpretace maximalizovala přiblížení k nepřiblížitelnému, tedy k historii jaká byla. Autor naplnil tuto definici v nanejvýš vrchovaté míře. Životní příběhy jednotlivých studentů a studentek totiž před čtenářem vystupují v podobě plastické a komplexní, v řadě případů jsou texty pojaty dojemně či výrazně evokují myšlenky o pomíjivosti tohoto světa či otázky o skutečných a elementárních hodnotách našeho pozemského bytí. Je potřeba ocenit až mimořádnou stylistickou vyspělost autora, zjednodušeně řečeno - práce se prostě dobře čte a jistě zaujme i čtenáře stojícího mimo historickou obec", hovoří se v jednom z posudků.

Ženy na knížecích, královských a císařských dvorech považovaly svůj vliv v politice za přirozenou součást života. Od narození byly vychovávány k ctění tradic a plnění povinností po boku svých otců, manželů a synů. Některé z nich se staly klíčovými aktérkami historických událostí, ovlivňujícími osudy svých zemí. Jejich příběhy, plné výzev a zkoušek, ukazují, jak se vyrovnávaly se svým úkolem. Mezi nimi byla i paní Weberová, která v srpnu 1944, po leteckém náletu, zvolila smrt jako únik z pekla koncentračního tábora Buchenwald. Její smrt však nebyla obyčejná; tělo nebylo spáleno v krematoriu, ale bylo pohřbeno na výmarském hřbitově. Hrob s číslem 262 odhalil své tajemství až po šesti letech, kdy se ukázalo, že paní Weberová byla dávno zapomenutá italská princezna a hesenská lankraběnka Mafalda. Tento příběh je volným pokračováním dřívějších knih autora, které se zaměřují na životy žen v aristokratických kruzích.

Publikace je zaměřena na dějiny agrární sektoru v prostoru tzv. Rakouského Slezska v historickém období 1848-1914. Jejím cílem je přiblížit čtenářům základní vývojové tendence v zemědělství v procesu modernizace a poukázat na některá specifika úzce vymezeného regionu a jeho jednotlivých částí. Práce je vedena v linii obecné (popis jednotlivých součástí zemědělské prvovýroby a jejích předpokladů jako charakteristika klimatických a půdních podmínek, rostlinné a živočišné výroby, vlastnických vztahů apod.), na příkladech dvou vybraných velkostatků však akcentuje i specifika regionu a poskytuje náhled na hospodaření v menším než celozemském měřítku.

Korespondence Antonína Satkeho se snoubenkou a pozdější manželkou Vlastou Kurkovou a dalšími rodinnými příslušníky z let 1957–1962 představuje unikátní soubor písemností, který nabízí pohled do soukromí významného slezského folkloristy a etnografa v těžkém období jeho života. Dopisy, pocházející ze soukromých sbírek, poprvé analyzují myšlenkový svět člověka spjatého se slezskou krajinou a jejím lidem. Edice dokumentů „Listy lásky, víry a naděje“ zpřístupňuje v nezkrácené podobě dopisy a další písemné materiály odborného pracovníka Slezského studijního ústavu v Opavě, který se stal obětí perzekuce kvůli svému náboženskému přesvědčení a činnosti ve Společenství laiků. V roce 1961 byl Antonín Satka odsouzen na čtyři a půl roku za vykonstruovaný politický proces. Amnestie prezidenta republiky v květnu 1962 mu umožnila návrat do života. Edice se zaměřuje na Satkův vztah s Vlastou Kurkovou a duchovní hodnoty, které oba vyznávali. Korespondence zachycuje proměnu pracovního kontaktu v lásku, přičemž dokumenty reflektují duševní hnutí obou aktérů během Satkovy vazby a vězení. Obsahuje sto šedesát položek, které zahrnují nejen osobní vztah, ale i vzpomínky na rodinu, pracovní záležitosti, literární analýzy a každodenní záležitosti jako nakupování či zdraví.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 24.-25. května 2006