Marina Visentin Knihy

Snaha o nalezení bájné Atlantidy se stala posedlostí pro mnohé. Nikdo o tom neví více než archeoložka Nina Wildeová: pátrání po ztracené civilizaci bylo středobodem života jejích rodičů a nakonec se stalo příčinou jejich násilné smrti. Nic z toho ovšem nemůže Ninu odradit – magická síla Atlantidy přitahuje i ji. Po dlouhých letech průzkumu je Nina přesvědčena, že ví, kde Atlantida leží. Když jí vzápětí nabídne pomoc miliardář Kristian Frost, Ninu už nemůže nic zastavit. S pomocí Frostovy dcery a vojenského vysloužilce Eddieho Chase se vydává na vytouženou honbu za Atlantidou. Ne každý si ovšem přeje, aby Nina ztracenou zemi nalezla. Největšího protivníka má ve vůdci tajného Bratrstva jménem Qobras, jenž je odhodlán udělat vše, aby Nině ve splnění záměru zabránil. Dýchá jí na záda všude, kam se pohne: v ulicích Manhattanu, v hlubinách Atlantiku i v tibetských výšinách... Jen jediný člověk na světě totiž ví, jaké tajemství se s bájnou Atlantidou pojí – a pokud by se toto tajemství dostalo do špatných rukou, mohlo by navždy zničit celou současnou civilizaci...

Io sono quaL’orchestra c’èMaestro vai!Felicità-tà-tàL’accento sulla ASe i filosofi che nei secoli si sono arrovellati sulla questione avessero avuto la tivù, avrebbero trovato in Raffaella Carrà l’anello mancante tra gli esseri umani e la felicità. Così spontaneamente libera da giudizi e pregiudizi e aperta all’inclusività da aver acceso arcobaleni su schermi ancora tutt i in bianco e nero. Così abilmente in equilibrio tra incoscienza e virtù – Tanti auguri docet – da rappresentare perfettamente il valore della medietà, uno dei fondamenti della felicità secondo la “gente più competente”. Insieme alla condivisione, come canta in Chi l’ha detto: «Il segreto è che la luce sono quelli intorno», e qui persino Aristotele applaudirebbe.Ben prima che le Cinquanta sfumature solleticassero i desideri segreti delle donne, Raffa ha gettato i falsi pudori alle ortiche, perché «è bello far l’amore da Trieste in giù».La verità è che in ognuno di noi sonnecchia una Carrà: una sfera di gioia e sete di libertà, di immense potenzialità e capacità di relazionarsi con gli altri, di autostima e rispetto per le differenze del mondo. Insomma proprio questioni da filosofi . Ed è una filosofa pop a svelarci la formula per far risplendere la Raffa che è in noi e trovare la strada della felicità (tàtà) al ritmo delle sue canzoni.«La mia frase preferita è:Puoi togliere tutti i fiori,ma non puoi toglierela primavera».Raffaella Carrà