Liliane Dutrait Knihy

Severovýchod Číny, třicátá léta minulého století. Zapadlý kout Náhorních Pustin, v němž se odehrává nejepičtější ze všech zápasů: boj o přežití. Padesát let moderní čínské historie od japonské okupace, přes občanské války, nástup komunismu, politické procesy, kulturní revoluci, po pád maoismu a zavedení ekonomických reforem, jež daly vzniknout Číně, jak ji známe dnes. Uprostřed toho drtícího víru, či snad na jeho okraji?, městys Velká Ohrada, v něm několik rodin a mezi nimi rod Šang-kuanů: nekončící řada dcer završená narozením vysněného syna. Kdo bude vzat, kdo ponechán? Kdo koho zapře, kdo postaví se zvůli? Velkolepé dílo mistra vypravěče, jenž namísto opěvování rájů sleduje dění nízko u země, kde pod kyvadlem historie jde skutečně o krk. Neuvěřitelná obrazotvornost, šťavnatý, osobitý jazyk, barvitost popisu a vytříbený smysl pro humor činí z románu Krev a mlíko jedno z velkých děl současné světové literatury.

Druhý román slavného čínského spisovatele, dramatika a malíře, nositele Nobelovy ceny za literaturu, Gao Xingjiana, začíná na jaře roku 1997, kdy se stárnoucí dramatik vydává do Hongkongu na premiéru své divadelní hry. Blízkost pevninské Číny a termínu návratu této britské kolonie do jejího čínského lůna v něm po letech exilu vyvolává vlnu vzpomínek. Jejich dravost mu připomíná hrůzu nesmyslného násilí, kulturu strachu, před kterou uprchl, aby mohl klidně tvořit a žít. Autor vede svého čtenáře pevnou rukou mezi pohyblivými písky vzpomínek a povinného zapomínání zpět k sladkému, tak krátkému dětství, probouzení se světu, osudovým setkáním s ženami, které mu zas a znovu berou dech, i uvržení do víru nenasytné revoluce zvané kulturní, kterou neukojí ani krev obětí. Tentokrát ale před zásadními otázkami není úniku. Autor Hory duše znovu rozvíjí poutavou síť příběhu, jehož jádrem je dialog sám se sebou. Kdo je však ty a kdo on? Gao Xingjian dobře ví, kolik postav se dělí o jedinou totožnost, živoří v ní, jásá, šílí, odmítá, utíká, uvažuje, promlouvá, váhá i rozhoduje... Jednoznačnou odpověď tedy nemá.