Andrea Terzi Pořadí knih (chronologicky)

Když v roce 1979 vydal Stephen King román Mrtvá zóna, měl už na svém kontě několik dnes kultovních knih, které mu vysloužily přezdívku „král hororů". Příběh románu se odvíjí na pozadí skutečných historických událostí ve Spojených státech v sedmdesátých letech a od jeho běžné hororové tvorby se poněkud odlišuje. Obsahuje méně nadpřirozena a šokující brutality, a o to víc se soustředí na psychologickou stránku. Hlavní hrdina, John Smith, se jako malé dítě při bruslení ošklivě praštil do hlavy. Na záblesk jasnovidectví, který se u něj v té chvíli projevil, sice zapomene, ale tato schopnost se znovu přihlásí o mnoho let později. Na pouti, kde je se svou dívkou Sárou, nejprve zázračně vyhrává v kole štěstí, ale vzápětí ho strašlivá autonehoda uvrhne na pět let do kómatu. Když se z něj probudí, probouzí se spolu s ním i jeho jasnovidecká schopnost. John nedokáže svůj dar nijak ovládat, netuší, kdy znovu z pouhého dotyku něčí ruky dokáže odhalit minulost i budoucnost. Pro okolí se ovšem stává monstrem, příšerou vhodnou tak pro bulvární plátky, od které je lepší se držet dál. Když si jednoho dne náhodou potřese rukou s vlivným politikem, spatří budoucnost celé Ameriky, která je temná, velmi temná…, a John je postaven před nelehké rozhodnutí, co má s touto svou znalostí udělat. Román Mrtvá zóna považují Kingovi fanoušci za absolutní špičku v jeho tvorbě.

Mladý scénárista a nadějný povídkář, v němž poznáváme samotného autora, je najat obřími studii Maximus Films, aby společně se svým přítelem, výtvarníkem, který je posedlý vytvářením filmových maket oblud a dinosaurů, vymyslel nový horor, tak děsivý, jak nebyl ještě žádný předtím. Oba přátelé se s chutí pustí do práce, ale brzy se úděsné věci začnou dít ve skutečnosti. Při práci scénáristy se Ray Bradbury důvěrně seznámil s leskem i odvrácenou tváří studiového systému amerického, zvláště pak hollywoodského filmu padesátých let. A právě tento svérázný svět popisuje ve své fantaskní detektivce Hřbitov šílenců, která vznikla v roce 1990. Bradburyho známe jako autora, který se významně zasloužil o to, aby byl pobořen předsudek o takzvaných triviálních žánrech (sci-fi, fantasy, horor) jako o čemsi principiálně podřadném. Stejně jako v mnoha jiných svých dílech proniká hlavně citlivými zákoutími lidského srdce, která odhaluje tak, abychom spatřili, co nám doposud zůstávalo skryto. Jeho díla je radost číst, neboť jsou plná vtipu, elegance a hlubokého porozumění člověku. Znovu a znovu dokazuje nejen svou nenapodobitelnou schopnost objevovat nepoznané, ale také dokonalou znalost lidského nitra, ochotu vnímat skryté sny a touhy, ale také odvahu postihnout slabiny i černé stránky našich povah.