Hilde Keteleer Pořadí knih (chronologicky)

Těsně po válce matka s osmiletým synem Petrem utíká ze Sověty obsazeného Štětína, zanechává ho na malém nádraží v Pasewalku a už se nevrací. Co je to za matku, která bezcitně opustí dítě uprostřed chaosu poválečných dní? Román vypráví příběh „krkavčí matky“ Heleny, jejíž život se odehrává na pozadí půl století německé historie – od 1. světové války, která tragicky ovlivnila osud její matky, přes divoká dvacátá léta v Berlíně, až po fašismus a válku. Každá doba a zvrat v historii zanechává v hrdince jizvy a nezhojené rány, zklamání ji naučí mlčet a žít bez perspektivy. Helena vyrůstá na konci 1. světové války v Lužici, kde její otec umírá po návratu z války a matka se uzavírá do izolace. Po nějaké době vede otcovský podnik a prožívá šťastné chvíle se sestrou Martou v Berlíně, kde se jí otevírá svět nočního života. Její štěstí však končí tragédií, když Carl, její láska, zahyne těsně před svatbou. Manželství s inženýrem Wilhelmem se stává peklem, kde musí snášet ponižování a ztrácí kontakt se svým synem. Vnitřně vyhaslá, stejně jako její matka, ho nakonec opouští. Román získal Německou knižní cenu za nejlepší německy psanou knihu v roce 2007, oceněn byl za jazykovou naléhavost a psychologii postav. Čtenářsky přitažlivý je detailní způsob vyprávění, který oživuje prostředí i děj.

Evropa, polovina 21. století. Demokracii nahradila zdravotní diktatura Metody. Ta jednotlivci zaručuje dlouhý a šťastný život bez bolesti a utrpení. Ale na druhou stranu je každý povinen pravidelně podávat hlášení o svých sportovních aktivitách, výživě i spánku. Za opomenutí hrozí tresty. Pak se stane cosi strašného: dojde k vraždě mladé ženy. DNA zjištěná na těle oběti hovoří jasně: pachatelem je student Moritz. O jeho nevině je přesvědčená jen jeho sestra Mia. Moritz však ve vězení spáchá sebevraždu. Mia najednou zjišťuje, že systém, v nějž věřila, není neomylný. Chce se stáhnout do ústraní a truchlit, ale nemůže. Systém jí to nedovolí. Přestala si totiž plnit své zdravotní povinnosti. Mia je přinucena se bránit, pouští se do boje za bratrovu rehabilitaci a za právo rozhodovat o svém osudu. A diktatura se začne otřásat v základech... Kritikou i čtenáři vyzdvihovaná dystopie o zdravotní diktatuře vyšla v Německu pod názvem Corpus Delicti: Ein Prozess už v roce 2009. Tématem ale předběhla dnešek. Její autorka, jedna z nejoceňovanějších německých spisovatelek a zároveň soudkyně Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, v ní naznačuje, jakým směrem by se společnost mohla vydat, kdyby se lidské zdraví povýšilo na absolutní princip. Otevírá otázky, jakých občanských práv jsme ochotni se ve jménu zdraví vzdát nebo jak poznáme, že námi „ti nahoře“ nemanipulují, aby se udrželi u moci.

Een oude Citroën DS cirkelt op de boulevard périphérique om het nachtelijke Parijs. Aan het stuur zit Martin, naast hem de dochter van zijn overleden vriend Dertien. Marie wil weten wie de vader was, die ze noooit heeft gekend. En Martin vertelt. Zijn verhaal neemt ons mee naar Indochina, waar zijn vader in 1948 om het leven kwam, en naar het Parijs van de jaren zeventig, toen hij en Dertien actief waren bij een maoïstische studentenbeweging. Met humor en ironie kijkt hij terug naar hun complotten en mislukte acties, hun naïviteit en zelfverlaging. Toch wil Martin zijn verleden niet verloochenen. Want hij en zijn kameraden geloofden in helden, ze droomden van revolutie en een betere wereld. Daarom zet hij zich af tegen het cynisme van de moderne maatschappij, haar cultus van individu, reclame en geld. Voortdurend ook daagt hij Marie uit, plaagt haar met haar onwetendheid op het vlak van politiek, geschiedenis en literatuur. Maar zij is nog jong en heeft nog alle tijd van de wereld om te leren.