Kiki Coumans Knihy

Elie Wiesel získal Nobelovu cenu jakožto “posel lidskosti, člověk oddaný humanismu”. Smí tedy člověk zabít druhého? Tuto strašlivou otázku v této novele řeší na příběhu mladého muže. Protagonista se nedávno vrátil z koncentračního tábora, kde byla zničena celá jeho rodina, jeho vesnice a také jeho důvěra v lidskost. Ocitá se nyní v zemi, kde před staletími žili předkové jeho rodiny. V zápase o tuto zemi dostane úkol - zabít člověka. Jak se s tímto hrozným zadáním má vyrovnat? Novela vychází s doslovem Robiho Friedmana, izraelského klinického psychologa, skupinového analytika.

"Uno dei più toccanti atti d'amore e di giustizia per le donne afghane." (Corriere della Sera) Una donna velata siede al capezzale del marito ferito e privo di conoscenza. Accorda il suo respiro su quello dell'uomo, e per la prima volta gli parla. Frammenti di tenerezza, piccoli sogni, illusioni. Poi, a poco a poco, in un fiume liberatorio, tutta la vita le esce di bocca. Pronuncia parole proibite, parole ribelli. Condanna gli uomini e le loro guerre, il fanatismo dei soldati di Allah e la violenza. Osa parlare di religione, di amore e dei piaceri del corpo. Svela piccoli segreti e grandi colpe. Una voce che affiora da secoli di sottomissione e di sofferenza. Incanta, prega, grida. Ritrova se stessa. Ed è, infine, liberata.

Kaboel, eind jaren negentig. Rassoel keert terug naar zijn geboorteland. Zijn vader, een overtuigd communist, stuurde hem naar Sint-Petersburg, maar daar deed Rassoel meer liefde op voor Dostojevski dan voor de ideologie van het communisme. Sinds de Russische bezetter Afghanistan heeft verlaten, woedt er een bloedige burgeroorlog en Rassoel ziet Kaboel ten onder gaan aan wreedheid en corruptie. Hij besluit niet langer werkeloos toe te zien, maar gerechtigheid terug te brengen in de samenleving.

Pas wanneer hij in Parijs woont, kan de verteller in Riem schrijven over het Arabische bergdorp waar hij is opgegroeid. De kinderen hebben er geen geboortejaar, alle jongens dragen een riem en een mes, poëzie en zang staan er in hoog aanzien. De wereld verandert echter snel door de komst van een school. Kinderen leren nieuwe woorden en begrippen. Ze gaan studeren in de stad, en velen vertrekken naar een ver buitenland. In het dorp is de oude Hizaam door zijn kennis van het verleden de ziel. De verteller wordt zijn verre opvolger. Deze heeft immers de wereld van twee kanten leren bezien: Arabisch, van achter naar voor, en Frans, van voor naar achter

Vypravěčem debutového románu je čtrnáctiletý Saša, který pochází z bohaté rodiny, vyrostl v dobré pařížské čtvrti a na prázdniny jezdil do Maroka. Nyní chodí do 3. ročníku lycea: prožívá věk, kdy se hraje o všechno, kdy člověk neví, k čemu tu je a co by chtěl dělat. Saša je ztracený, neorientuje se ve svém životě – jakoby čeká na nějaký signál nebo událost, která ho někam nasměruje. Takový signál pro něj představuje trochu bláznivý a provokativní kamarád Augustin, který je mladíkem činu. Společně experimentují až na hranici smrti – jen aby se přesvědčili, že žijí. Mezi oběma se postupně zrodí vztah (zahrnující i vztah fyzický), který trvá jeden školní rok. Mladíci zahánějí nudu drogami a alkoholem, nočními dobrodružstvími… Nebezpečí a vášeň reprezentuje reálný život. Sugestivní román o první lásce, dospívání, (sebe)zničení, o společnosti, a o životě teď a zde.

Catherine šokujícím způsobem a se syrovou otevřeností vypravuje o svém sexuálním životě a s chutí tím přivádí v úžas čtenáře, kteří na tak drsnou zpověď nejsou zvyklí. Některé pasáže doslova vyrazí dech. Sexuální scény jiskří erotickými výboji a vyvolávají gejzíry pestrých představ. Titul bezesporu patří k nejodvážnějším knihám, jaké se kdy v oblasti erotické literatury vyskytly.