Martina Testa Knihy

Po „existenciálních westernech“ Všichni krásní koně (č. 1995) a Hranice (č. 1997) vydal sedmdesátiletý, cenami ověnčený americký spisovatel Cormac McCarthy v r. 2005 své další románové dílo – Tahle země není pro starý, žánrově označované za „morální thriller“. Jeden muž najde šťastnou náhodou na poušti v kabele pohádkovou hotovost, výsledek války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou, která se odjede skrýt ke své matce, začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily, a všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif – těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Netradiční detektivní příběh ve stylu „noir“ z texasko-mexické hranice se ve svém průběhu plní policistovými meditacemi na téma láska, krev a občanská povinnost. Cormac McCarthy bývá označován za jednoho z nejtemnějších žalobců současného stavu americké společnosti.

McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.

V roce 1995, kdy je e-mail novinkou, Selin, dcera tureckých přistěhovalců, začíná studovat na Harvardu. Zapisuje se na přednášky, o nichž nikdy předtím neslyšela, a spřátelí se s charismatickou srbskou spolužačkou Světlanou. Náhodně si také začne dopisovat s Ivanem, maďarským studentem matematiky z vyššího ročníku. I když se ve škole téměř nevidí, jejich e-maily odhalují stále tajemnější významy. Na konci školního roku Ivan odjíždí do Budapešti a Selin míří na maďarský venkov, kde učí angličtinu v kurzu organizovaném Ivanovým přítelem. Cestou do Maďarska stráví dva týdny se Světlanou v Paříži. Selinino léto v Evropě se však liší od typických dobrodružství amerických studentů. Pro ni je to introspektivní cesta, během níž se vyrovnává s radostmi a zmatky první (neopětované?) lásky a uvědomuje si, že je odsouzena stát se spisovatelkou. Román zachycuje strasti a slasti dospívání v opojném i zneklidňujícím světě, odhaluje záludnosti lásky a jazyka. Elif Batumanová vykresluje tápání na prahu dospělosti pečlivě cizelovaným stylem, citlivostí a ironickým humorem. Nabízí také zábavný pohled na čerstvě posttotalitní střední Evropu, reflektující jak západní představy o regionu, tak i naši vlastní identitu. Román byl v roce 2018 nominován na Pulitzerovu cenu za beletrii.

A connection of loosely connected autobiographical stories describing the traumatic relationship of a teenager with his mother and their life on the road.

Evie Boydová toho v životě prožila hodně, ale vzpomínky na konec divokých 60. let by nejraději pohřbila hluboko v sobě. Jednoho dne však narazí na mladý pár, jenž jí všechno připomene: čas, kdy jí bylo sladkých patnáct, i chvíli, kdy poprvé spatřila dívky z Rodiny. Evie se doma nudí a brzy zjistí, že dny strávené na ranči, kde žije komunita vedená charismatickým Russellem, jenž vyznává volnou lásku a usiluje o smlouvu na svou první desku, ji naplňují víc než maloměstské hodnoty její matky. Postupem doby nicméně zjistí, že věci se nemají tak, jak se na první pohled zdálo. Když nahrávání padne, Russell se svou Rodinou nachystá strašnou odplatu. Evie se zmítá mezi láskou k Suzanne a zdravým rozumem. Jak nakonec dokáže najít cestu ven z roztáčející se spirály násilí, drog a sexu? Literární debut Emmy Cline je thrillerem inspirovaným osudy komunity Charlese Mansona, jehož chladnokrevně provedené vraždy nevinných lidí na konci éry hippies vyděsily americkou společnost.

Siamo al confine tra Texas e Messico, in un paese che ha abbandonato i vecchi valori per cadere in preda a una violenza cieca e incontrollata. Tale violenza si incarna in Anton Chigurh, un assassino psicopatico munito di un'arma micidiale e di una pericolosa filosofia della giustizia. Il suo avversario, un uomo del passato che non sa farsi una ragione della ferocia del presente, è lo sceriffo Bell. Entrambi sono alla ricerca di Llewelyn Moss, un reduce del Vietnam che mentre cacciava antilopi sul Rio Grande si è ritrovato sul luogo affollato di cadaveri di una battaglia fra narcotrafficanti, e ha colto al volo un'occasione che si è rivelata troppo grande per lui. L'inseguimento si svolge lungo e oltre il confine, in un crescendo di suspense e violenza. Il destino di Moss, erede di tutti i cowboy di McCarthy e dei loro valori di dignità e onore, dipende da quale dei due inseguitori lo troverà per primo. Scritto in uno stile veloce e asciutto, crudo e implacabile come una premonizione di tragedia, con i dialoghi incisivi che rendono unica la scrittura di McCarthy, questo romanzo riporta il lettore nei paesaggi del Sudest degli Stati Uniti, popolati da uomini che, "se uno li ammazzasse tutti, toccherebbe costruire una dépendance dell'inferno". <i>Non è un paese per vecchi</i> sarà portato sugli schermi cinematografici da Joel ed Ethan Coen.

«Il luogo sottile», secondo la mitologia celtica, è quello in cui si fa più cedevole la membrana fra il mondo fisico e quello spirituale; in questo romanzo originalissimo e affabulatorio, il luogo sottile è Varennes, piccolo centro attorno a un lago del New England dove si intrecciano le vite e le voci di un coro di personaggi: la giovane Mees, che scopre all’improvviso di avere il potere di restituire la vita a ciò che è morto, le sue amiche sul limitare dell’adolescenza, le anziane (ma tutt’altro che spente) signore della casa di riposo, un impenitente dongiovanni di mezza età, due minacciosi sconosciuti che turbano la quiete della cittadina (e saranno protagonisti di un drammatico finale) – ma anche i cani e i gatti degli abitanti, i castori che popolano il lago, perfino i licheni e i fiori che ne ricoprono le sponde. Un microcosmo brulicante di vita – misteriosa, paradossale, a volte violenta – che Kathryn Davis sa ritrarre con la maestria di una scrittrice già «classica».