Další z děl švýcarského autora je tentokrát drobnou prózou odehrávající se během jediného odpoledne počátkem 20. století na procházce švýcarským maloměstem. Hlavní hrdina a vypravěč v jednom se prochází opojen krásou jednoho náhodného odpoledne po svém městě. Během své potulky zavítá do knihkupectví, vybere si malebné místo k obědu, zastaví se u krejčího. Z vyprávění čiší ničím nezkalená radost z chůze samotné, z náhodně volného času i ze srdečného mezilidského kontaktu.
Novela Smrt v Benátkách, v roce 1971 převedená na stříbrné plátno Luchinem Viscontim, patří k nejznámějším Mannovým literárním pracím a stejně jako ostatní autorovo dílo se jejím hlavním námětem stala problematika vztahu umělce k životu. Úspěšný spisovatel Gustav von Aschenbach, prototyp lidské zralosti a životního i tvůrčího soustředění, se ve svých padesáti letech rozhodne strávit léto v Benátkách. Namísto kontemplace tu však na moralistního pedanta čeká setkání s odvrácenou stranou vlastního nitra: bičován potlačovanou, avšak čím dál tím méně zvladatelnou smyslovou vášní je přitahován k polskému chlapci Tadziovi, takže když ve městě vypukne epidemie cholery, odmítne Aschenbach Benátky opustit a zůstane v nich až do trpce tragického konce. Co se na první pohled jeví být pouze osudovým zřetězením náhod, je ve skutečnosti přísně logické a vyplývá z dlouho narůstající psychické krize hlavního hrdiny - ukáže se, že Aschenbachova rovnováha byla pouze zdánlivá, neboť jí bylo dosaženo v umění, nikoliv v životě. Konečně Thomas Mann sám Smrt v Benátkách charakterizoval jako "příběh o rozkoši ze zániku"....
Příběh životního dramatu známého vědce a astronoma, který odvolal pod nátlakem církve koperníkovské učení o oběhu planet okolo Slunce. Významné dílo „epického“ dramatu klade otázky o společenské odpovědnosti a etice a osobní odpovědnosti vědce, které se hluboce dotýkají i událostí 20. století.
Per molti, il mondo dei libri appare come una foresta ostile e impenetrabile, con pagine preziose nascoste al loro interno. Questi lettori desiderano una guida per orientarsi tra i testi, ma pochi sanno offrire un aiuto valido. Hermann Hesse, in questi saggi, dimostra di possedere questo raro dono. Con una scrittura chiara e gentile, Hesse esplora la "magia del libro", descrivendo l'incontro con un testo come un evento complesso e significativo, paragonabile a quello con una persona. Guida i lettori nella delicata fase della creazione della propria biblioteca, suggerendo opere imprescindibili e testi più nascosti, ma significativi per lui. Ogni consiglio è accompagnato da brevi spiegazioni che rivelano l'importanza di ciascun libro, invitando il lettore a scoprire la propria identità attraverso la biblioteca che costruisce nel tempo. Chi desidera imparare l'arte di scegliere i libri troverà in Hesse un amico saggio, privo del consueto sussiego culturale. Così, i libri smetteranno di apparire come una massa opprimente, trasformandosi in un insieme di voci che, nei momenti di grazia, si ricompongono in un'immagine sublime e umana. I saggi sono stati scritti tra il 1907 e il 1945.