Mária Ballai Pořadí knih (chronologicky)

Šestnáctiletá Olivia Priorová postrádá tři věci: matku, otce a hlas. Jedinými společníky jsou jí přízraky, které vídá kolem sebe, a matčin deník zachycující matčinu rozbouřenou duši. Pak ale dostane dopis od strýce, kterého nikdy nepoznala, s pozváním na jeho panství - Gallant. Když však Olivia dorazí, zjišťuje, že strýc je mrtvý a dům prázdný, až na jejího bratrance Matthewa a pár sloužících. Gallant je dům tajemství. Dům osaměle střežící místo, kde mají přízraky velkou moc. Olivia hledá odpovědi na otázky ohledně své rodiny a své minulosti, a přitom objeví temný odraz všeho, co znala, prastarou říši, kde mají duchové pevné obrysy a kde na ni čeká temný pán domu...

Závěrečný díl nejoceňovanější fantasy série současnosti. Luna se brzy vrátí. A záleží na dvou ženách, zda to věstí zkázu lidstva, nebo něco ještě horšího. Essun zdědila moc Alabastra Desetiprstenáře. Ovládla bránu z obelisků a doufá, že s její pomocí vypátrá svou dceru Nassun a vytvoří svět, kde by mohly všechny orogenní děti vyrůstat v bezpečí. Pro Nassun už je ale pozdě. Poznala zlo a pochopila něco, co si její matka odmítá připustit: že ne všechno, co je zkažené, jde napravit. Někdy je potřeba to zničit. Tohle je konec světa… Ten poslední.

Rezdületlen ​az a fal, mely a hagyományokkal való szembenállást jelképezi. A remény egyetlen sugaraként régóta eltemetve hever az egyre vastagabb hamuréteg alatt. Tízgyűrűs Alabástrom – az őrült, a világ megnyomorítója, a megmentő – küldetéssel tér vissza: ki akarja képezni utódját, Essunt. Essunt, aki menedékre lelt, de a lányát nem találta meg. Alabástrom egy kéréssel áll elő: ha Essun megteszi, az örökre megpecsételi Rezdületlen sorsát. Eközben messze tőle Nassun, a lánya egyre erősebb lesz – és a döntései meg fogják törni a világot. Egyre sötétebbé válik a mindennek végét jelentő évszak, miközben a civilizáció fokozatosan belesüpped a hosszú, sötét éjszakába. Az ötödik évszak folytatásában az obeliszkek és egy ősi rejtély végre választ adnak a kérdésekre. N. K. Jemisin ismét bizonyítja, hogy nem hiába jelölték az utóbbi években az SF összes komoly díjára: Az obeliszkkapu egy újabb felejthetetlen fantasy, ami merészen feszegeti a műfaj határait – ráadásul az elődjét követően ez a kötet is megkapta a Hugo-díjat.