Miriam Bunnik Pořadí knih (chronologicky)

„Dva roky předtím, než otec odešel z domova, řekl mojí matce, že jsem strašně ošklivá,“ zahajuje své vyprávění dospívající Giovanna, hlavní hrdinka nového románu Eleny Ferrante. Světoznámá autorka ságy Geniální přítelkyně přichází s dalším podmanivým příběhem o cestě z dětství do dospělosti, v němž zpochybňuje mýtus šťastné rodiny. Giovanna vzpomíná, jaký zničující vliv na ni měla otcova slova, jež zaslechla ve dvanácti letech. Své rodiče, vzdělané učitele pohybující se v intelektuálních kruzích, zdánlivě neporazitelné a milující, začne vnímat jinak. Když se ptá, proč se nikdy nesetkala s rodinou svého otce, setkává se se lží, přetvářkou a spletitými rodinnými vztahy. Klíčovou v jejím odcizení se stává teta Vittoria, otcova sestra, kterou kdysi „odříznul“. Ferrante zůstává i v tomto románu věrna Neapoli, tentokrát je to Neapol 90. let minulého století. Giovanna se zmítá mezi dvojí tváří města – bohatou s maskou kultivovanosti a chudou, divokou a vulgární. Kde najde spásu? Italské vydání Prolhaného života dospělých doma vzbudilo senzaci. Kniha vychází v 25 zemích, Netflix a produkční společnost Fandango podle ní chystají seriál.

"Guido e Costantino: due ragazzi, due uomini, due incredibili destini. Uno eclettico e inquieto, l'altro sofferto e carnale. Una identità frammentata da ricomporre, come le tessere di un mosaico lanciato nel vuoto. Un legame assoluto che s'impone, violento e creativo, insieme al sollevarsi della propria natura. I due protagonisti si allontanano, crescono geograficamente distanti, stabiliscono nuovi legami, ma il bisogno dell'altro resiste in quel primitivo abbandono che li riporta a se stessi. Nel luogo dove hanno imparato l'amore. L'iniziazione sentimentale di Guido e Costantino attraversa le stagioni della vita, l'infanzia, l'adolescenza, il ratto dell'età adulta. E ogni fase dell'esistenza rende più struggente la nostalgia per quell'età dello splendore che i due protagonisti, guerrieri con la lancia spezzata, attraversano insieme. Margaret Mazzantini ci affida un romanzo ipnotico che avanza con l'urgenza folle e anticonformista di un narratore che rivendica il diritto di trasformare la vergogna in bellezza. E alla fine sappiamo che ognuno di noi può essere soltanto quello che è. E che il vero splendore è la nostra singola, sofferta diversità."

Tripoli, 1960s. During the years in which post-colonial Libya fell prey to the sprawling greed of the West, Michele Balistreri suffered a succession of blows that would scar him for life. The death of his mother; the unspeakable horror that befell his best friend's family; his father's role in Gaddafi's ascent to power; and the innocent blood pact that would corrupt the course of his future. Rome, 1982. In the wake of a ruinous blunder, a ground-down Commissario Balistreri escapes his regrets through sex, alcohol and gambling. His sole responsibilities are now a stilted investigation into the death of a South American student, and a tiresome obligation - as a gratitude to the man who saved his career - to a rising television starlet needing protection from the pitfalls of fame. As the risks to this girl, Claudia Teodori, begin to rise along with her reputation, the sorrows of Balistreri's past also start to push back into his present. Both of their fates are inextricably linked - and this driven, obsessive young woman must help this damaged detective fight a foe that follows her and refuses to forget him.

Errer de nuit dans les rues désertées de Rome en plein mois d'août. Monter dans le train et espérer trouver quelqu'un à sa place pour l'en chasser avec délectation. Rester sagement assis, pendant que tous les invités se ruent sur le buffet, parce qu'un ami est allé nous chercher à manger. À mi-chemin entre Je me souviens de Perec et La Première Gorgée de bière de Philippe Delerm - mais avec cette petite touche de fantaisie si italienne -, Francesco Piccolo met à nu les plaisirs les plus inavouables, les petits vices et les faiblesses avec lesquels nous avons tous composé un jour. Page après page, le lecteur se laisse submerger par un délicieux sentiment de culpabilité et d'hilarité, le tout mêlé à une insistante impression de vécu ! Francesco Piccolo nous livre un catalogue irrévérencieux, universel, poétique des travers humains ordinaires et de ces moments si particuliers pendant lesquels on ressent, pour une obscure raison, une joie inépuisable, ces Petits moments de bonheur volés. Absolument délicieux.