Hilde Pach Pořadí knih (chronologicky)

Nový román světoznámého izraelského prozaika, jeden z nejpůsobivějších textů autorovy kariéry, je příběhem o lásce, věrnosti a zradě a současně dramatickým obrazem neklidné podoby izraelského státu konce padesátých let. Poté co je neutěšenou rodinnou situací donucen přerušit studium, dělá izraelský student Šmuel za byt a stravu společnost chromému panu Waldovi, s nímž vede debaty o křesťanství a judaismu, ale také o problematických okolnostech vzniku Izraele. V domě bydlí rovněž starcova půvabná snacha Atalja, dcera někdejšího oponenta zakladatelů státu ocejchovaného nálepkou zrádce. Šmuela, který mezitím pokračuje na své doktorské práci o Ježíšovi, stále více přitahuje tragický příběh Ataljina otce i žena sama, přestože tuší, že citové vzplanutí k ní pro něj bude mít osudné následky…

Thomas Heiselberg, een briljante en ambitieuze marktonderzoeker, zet in Berlijn van de jaren dertig alles op het spel om succesvol te worden. Een nieuw bewind is aan de macht in Duitsland en Thomas beseft dat hij zijn specifieke talenten moet inzetten om te overleven in het Derde Rijk. Op datzelfde moment staat in Leningrad de jonge, joodse Aleksandra Vajsberg voor een onmenselijke keuze. Haar ouders zijn door de communistische machthebbers bestempeld als 'vijanden van het volk' en zijn hun leven niet meer zeker. Om haar broertjes dat lot te besparen is Aleksandra gedwongen samen te werken met het regime dat haar familie bedreigt. Aan de vooravond van de oorlog tussen Duitsland en Rusland denken Thomas en Aleksandra allebei dat ze een persoonlijke keuze maken, maar de gevolgen ervan zijn groter dan ze ooit hadden voorzien.

Tel Aviv, rok 2003. Druhá palestinská intifáda je v plném proudu, vybuchují izraelské restaurace, tržiště i autobusy, armáda tvrdě zakročuje proti obyvatelstvu na palestinských území. Uprostřed vší té abnormality dva mladí muži, vypravěči Gavronova románu, chtějí žít normálním životem: Izraelec Ejtan přezdívaný Krokodýl, zaměstnanec start-upové firmy nabízející řešení pro úsporu času, jenž se shodou neuvěřitelných náhod ocitne u tří po sobě jdoucích teroristických útoků a pokaždé vyvázne, takže se stane jakousi národní celebritou proti své vůli; a Palestinec Fahmí, jehož matka zahyne vinou okupace, islamistický džihád mu sebere bratra a on sám se bez velkého nadšení nechá vtáhnout do aktivní teroristické buňky. Dva nepravděpodobné, a přece věrohodné osudy se propletou – mimo jiné při pátrání takřka detektivním po tom, co vlastně dělal v Tel Avivu jeden z Izraelců zavražděných při teroristickém útoku…

Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější dílo, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje. Kniha získala řadu domácích i zahraničních ocenění a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.

Hurled between childhood and adulthood, between the pure and the profane, he is like a volcano of emotions and impulses. But, like his hero Houdini, Aron still struggles to escape from the trap of growing up.

Román Viz LÁSKA představuje osobní příběh Momika Neumana, který se jako malý chlapec poprvé nepřímo setkává s fenoménem holocaustu, neboť jeho rodina tímto peklem prošla a odnesla si, viděno dětskýma očima, podivné zvyky a řeči. Momik si narážky na šoa „překládá“ do vlastního jazyka a také se podle toho náležitě chová. Toto trauma jej však neopouští ani v dospělosti a jeho posedlostí se stává polský spisovatel a malíř Bruno Schulz, který byl za války zastřelen příslušníky SS. Současně však navazuje intimní přátelství s dědečkem Anšelem Wassermanem, jenž ho s sebou bere zpět do minulosti do koncentračního tábora a Momik se tak stává svědkem jeho životních osudů. Mnohovrstevnatost, jež je ostatně charakteristická pro veškerou autorovu beletristickou tvorbu, se odráží i v celkové výstavbě díla, které je rozděleno do čtyř částí nesoucích jména hlavních hrdinů či, lépe řečeno, té postavy, jíž se bude hlouběji věnovat. U Grossmanových prací se totiž dá jen velice těžko vysledovat klasické schéma jednoho či dvou hrdinů hlavních, vetší počet hrdinů střední důležitosti a hrstky postav marginálních. Jeho vypravěčské umění spočívá právě v tom, že drtivá většina postav, ač se třeba všem nedostane srovnatelně velikého prostoru, hraje obdobně důležitou roli. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že se čtenář setkává s hrdiny hlavními a těmi naprosto marginálními.