Dita Dvořáková Knihy

Publikace, která přináší první komplexní přehled celoživotní tvorby Jiřího Krohy, je týmovou prací historiků umění z různých krajin Evropy a USA. Pracovníci Muzea města Brna, v jehož sbírkách se nachází převážná část Krohovy pozůstalosti, přistoupili ke zpracování projektu výzkumu pro publikaci a výstavu díla Jiřího Krohy, který získal podporu Europské unie z programu CULTURE 2000. Publikace obsahuje také první hodnocení teoretického díla Jiřího Krohy z pera Dity Dvořákové (Národní technické muzeum v Praze). Výsledky badatelského týmu přinášejí nové poznatky a úhly pohledu nejen na dílo Jiřího Krohy, nýbrž jsou také přínosem k dějinám architektury a výtvarného umění první poloviny 20. století v Československu.

Při procházce knihou můžeme navštívit Šternberskou vilu v Troji, známou jako Trojský zámek, a prozkoumat cestu do Bertramky podle popisu Karla Mozarta. Dále se dostáváme do 19. století, kdy Lannova vila v Bubenči představovala jedno z prvních rodinných sídel v pražských sadech. Jan Kotěra se ve své rané tvorbě pokusil o symbiózu tradice anglického rodinného domu, což vedlo k Trmalově vile ve Strašnicích, prvnímu rodinnému domu na prahu 20. století. Dále se setkáme s významným architektem Josefem Zaschem a jeho Wilfertovou vilou Na Špejcharu, a také s vilou Františka Bílka, postavenou podle jeho vlastního projektu. Pokračujeme k vile Karla Kramáře, postavené mezi lety 1911-1914 podle Friedricha Ohmanna. Procházka nás zavede k Müllerově vile od Adolfa Loose, která se stala ikonou architektury. Po šedesáti letech se dostáváme ke Kuthanově vile architekta Vlado Miluniće, inspirované holandskou architekturou. Mezi 28 poválečnými vilami najdeme i vilu vítěze Wimbledonu Jana Kodeše a vilu režisérky Věry Chytilové. Kniha je bohatě ilustrována a na konci obsahuje vycházkové okruhy s mapami.

Paměť české architektury posledních dvou století v hlavním městě České republiky. První vydání.

Ladislav Žák (1900–1973) se prakticky i teoreticky zabýval problematikou bydlení, navrhováním nábytku a později i řešením dobově aktuálního úkolu minimálního bytu pro sociálně slabé vrstvy. Ve třicátých letech navrhl skupinu pozoruhodných funkcionalistických rodinných domů na pražské Babě, ve kterých v různých variantách uplatňoval spojení otevřených společenských místností a individuálních buněk, které rozpracoval v návrzích domů pro kolektivní bydlení. Důležitým tématem se pro něj stalo spojení stavby s venkovním otevřeným prostorem a přírodním okolím – zahradní úpravou. Později, když opustil architektonickou praxi, začal intenzivněji promýšlet otázky spojené s tvorbou krajiny a ochranou životního prostředí. První Žákova monografie potvrzuje, jak nadčasové bylo myšlení tohoto všestranného umělce.

Ladislav Žák se prakticky i teoreticky zabýval problematikou bydlení, navrhováním nábytku a později i řešením dobově aktuálního úkolu minimálního bytu pro sociálně slabé vrstvy. Ve třicátých letech navrhl skupinu pozoruhodných funkcionalistických rodinných domů na pražské Babě, ve kterých varíroval schéma spojení otevřených společenských místností a individuálních buněk, které rozpracoval v návrzích domů pro kolektivní bydlení. Důležitým tématem se pro něj stalo spojení stavby s venkovním otevřeným prostorem a přírodním okolím – zahradní úpravou. Později, když opustil architektonickou praxi, začal intenzivněji promýšlet otázky spojené s tvorbou krajiny a ochranou životního prostředí. Kniha obsahuje, vedle úvodní studie, edici Žákových, ve své většině dosud nepublikovaných textů. Obrazový doprovod shrnuje všechny architektonické realizace a další související tvorbu.

Publikace se věnuje historii, současnosti a architektonickým prvkům budovy bývalého Všeobecného penzijního ústavu, dnešní Dům odborových svazů, která je jedním ze stěžejních děl funkcionalistické architektury v Česku.