Els van der Pluym Knihy

V románu Já se nebojím (r. 2001 odměněn cenou Viareggio) se ocitáme v malinké, geograficky blíže neurčené vesničce na jihu Itálie. Je horké léto roku 1978. Protagonisté románu jsou děti ve věku mezi 5 a 12 lety. Jedním z nich je Michele Amitrano, jenž se jako dospělý vypravěč vrací k událostem, které jej hluboce poznamenaly. Já se nebojím je syrový a něžný román o krutosti světa, o předčasném loučení s časem dětských her a bezstarostnosti a také o boji s děsem a strachem, který si v sobě nosí každý člověk.

In 1930s Austria, two talented young musicians find themselves locked in an obsessive, dangerous friendship, the secret to which lies in a mysteriously carved violin.

Barvitá a se smyslem pro ironii, zkratku i výstižný detail psaná rodinná sága italské rodiny Falconeových je soustředěna kolem městečka Grottole v kraji Basilicata a pokrývá více než století od sjednocení Itálie až k pádu berlínské zdi. Košatě se rozvíjející příběh, počínající postavou zámožného statkáře dona Francesca, který nesvolí se svatbou se svou životní družkou ani poté, co mu porodí šestici dcer, a končící životními osudy jeho prapravnučky Gioi, rozhodnuté ze stojatých vod domova navždy odejít, aby se po řadě peripetií přece jen vrátila, vrší před čtenářem nespočet postav, naplněných i nenaplněných lásek, dřiny i věčných snů, jež jako by nacházely svůj protipól v místním bezčasí a postavě Gioiny babičky, která „je tady už tisíc let“. Živě vykreslený svět Grottole a jeho obyvatel vynesl autorce r. 2007 cenu Campiello, překládá se do více než deseti jazyků a práva na jeho zfilmování již zakoupila společnost Warner Brothers.

In een afgelegen bergdorp op Sicilië overdenkt een oude onderwijzer en postbeambte zijn leven.

Een man ontdekt op een ochtend dat de rest van de mensheid is verdwenen.

Een kleindochter beschrijft naar aanleiding van de begrafenis de jeugd, het huwelijk en de oude dag van haar oma.