J. A. Versteeg Pořadí knih (chronologicky)

Philippe Grimbert (1948), úspěšný fr. spisovatel a psychoanalytik. Jeho román Tajemství se ve Francii dočkal již 7. vydání a podle něj natočil Claude Miller v roce 2007 stejnojmenný film s Cécile de France a Patrickem Bruelem v hlavních rolích. Román je silnou osobní výpovědí jednoho neduživého, ale inteligentního a vnímavého jedináčka, který tuší, že není tím synem, jakého si jeho rodiče přáli. A tak si vymyslí silného bratra, jenž se postupem času stane jeho sokem. Prostřednictvím vlastní představivosti si však vymyslí nejen jeho, ale i okolnosti seznámení svých rodičů. Jednou však na půdě narazí na jakousi hračku neznámého dítěte, začne pátrat a z neexistujícího bratra se nečekaně stane bratr skutečný… Příběh se však netýká jen jedné židovské rodiny, která prožila za války svoji tragédii, nejde ani tak o příběh osudové lásky otce hlavního hrdiny a objevování vlastních kořenů, ale spíše o postupné odhalování celého řetězce na sebe navazujících tajemství, která velice sugestivně vypovídají o tom, co všechno může vytvářet život.

Quoi de neuf sur la guerre ? En principe rien, puisqu'elle est finie. Nous sommes en 1945-1946, dans un atelier de confection pour dames de la rue de Turenne, a Paris. Il y a la M. Albert, le patron, et sa femme, Léa. Leurs enfants, Raphaël et Betty. Léon, le presseur. Les mécaniciens, Maurice, rescapé d'Auschwitz et Charles dont la femme et les enfants ne sont pas revenus. Et les finisseuses, Mme Paulette, Mme Andrée, Jacqueline. Il y a l'histoire de leurs relations et de leur prétention au bonheur. Dans l'atelier de M. Albert, on ne parle pas vraiment de la guerre. On tourne seulement autour meme si parfois, sans prévenir, elle fait irruption. Alors les rires et les larmes se heurtent sans que l'on sache jamais qui l'emporte. Alors, «ceux qui ont une idée juste de la vie» proposent simplement un café ou un verre de thé avec, au fond, un peu de confiture de fraises. 1981-1982. Trente-cinq ans apres, quoi de neuf sur la guerre ? Rien de neuf sur la guerre. Parce que, comme le disait M. Albert en 1945 : «Les larmes c'est le seul stock qui ne s'épuise jamais.

En 1988, suite aux violentes manifestations de la jeunesse algérienne contre le pouvoir en place et la montée du fondamentalisme, Assia Djebar écrit 'Loin de Médine' ou les origines de l'Islam vécues du côté des femmes, intimes ou contemporaines du Prophète