Claudia Tarolo Pořadí knih (chronologicky)

Právě za svůj debut získala roku 2000 tehdy třiatřicetiletá americká autorka indického původu Pulitzerovu cenu. Spisovatelka s výjimečným citem pro jemná hnutí mysli tlumočí soužení svých krajanů, kteří se v Americe potýkají s odlišným životním stylem a hledají rovnováhu mezi svýmitradicemi a lákavými americkými novotami. Indové narození v Americe zjišťují, že "tlumočníky" často potřebují nejen ve vztazích s Američany, ale i s indickými partnery nebo příbuznými. Každý, kdo se kdy cítil cizincem, ať už zeměpisně či citově, najde v této pozoruhodné knize povídek svůj příběh.

“Diciamolo pure: mio marito e io non siamo di quelli che viaggiano per ‘espandere la mente’”. Proprio così, Ella e John sono due persone semplici. Nessuna vergogna a confessare che Disneyland, per loro, è una meta importante. Ci sono stati con i figli quando erano bambini. Ci vogliono tornare adesso che hanno ottant’anni, sono quasi bisnonni e sono pieni di acciacchi infernali. Hanno deciso di mollare la chemio, non drammatizzare sull’Alzheimer e regalarsi un grande viaggio: “Alla nostra età nessuno apprezza la leggerezza, proprio quando ce ne sarebbe più bisogno”. Attraversare l’America seguendo la storica Route 66: Illinois, Missouri, Oklahoma, Texas, New Mexico, California; una galoppata che sfiancherebbe chiunque. In barba a ogni cautela, a ogni divieto, decidono di fare del camper – un Leisure Seeker del 1978 – la propria casa ambulante. Lungo il percorso, ovviamente ne succedono di ogni. Più di una volta, i figli minacciano di farli braccare dalla polizia: “Dovremmo tornare a casa… perché? Più medicine? Più cure? Più dottori?” Un viaggio contromano il loro, fatto di cocktail vietati, hippie irriducibili, diapositive all’alba, malviventi messi in fuga e, perché no? anche un angolino di sesso. Un grande inno alla Strada: uno straordinario caleidoscopio in cui si mescolano ciò che si vede e ciò che accade; quello che è stato, quello che hanno amato, che ancora sognano...

William Saroyan je českým čtenářům již delší dobu důvěrně známy: poprvé okouzlil svými hrdiny, kteří jako by nás přiši povzbuzovat ze světa pohádek, kde vítězí dobro, láska a lidská soudržnost, dva roky po skončení druhé světové války - a to právě na stránkách Lidské komedie. Saroyan přistupoval k psaní stejně jako k životu - jako k úchvatnému sportovnímu zápolení, v němž zdaleka nejde pouze o konečné vítězství, ale o krásu a důstojnost boje, o to, abychom se plně odevzdali každičkému okamžiku a proži jej, přes leckteré hořké chvíle, v dobrém rozmaru a s humorem. Lidská komedie, příběh Homéra, Odyssea a celé rodiny Macauleyových a jejich přátel v kalifornské Ithace v době, kdy na evropském kontinentu zuřila válka, je vlastně barvitým prozaickým rozvedením autorova kréda: že totiž v každém, i tom nejobyčejnějším životě je cosi heroického a posvátného, cosi věčného. Saroyan nemá strach, že bude obviněn z patosu, romantismu či sentimentality. Odzbrojuje nás s šarmem naivistických kreslířů, nad jejichž výtvory se možná někdy usmíváme, ale v hloubi srdce jim jsme za tu bezprostřednost vděčni.