"(...) Po roku 1930 w pisarstwie Lagerkvista następuje przełom, czego wyrazem jest jego twórczość zaangażowana. Nurtujący go problem wiecznego zła podejmuje w powieściach "Kat" (1933) i "Karzeł" (1944), które są protestem przeciwko hitleryzmowi, a także w powieści "Mariamne" (1967)."Wszystkie trzy powieści składają się na książkę "Zło".
V Knize léta Tove Janssonová, autorka známých příběhů o Muminech, zpracovala své vlastní vzpomínky na léta, která v dětství trávila na ostrůvku Klovharun u finského pobřeží. Prostořeká Sofie přijíždí na ostrov spolu s tatínkem a babičkou, a zatímco tatínek většinou pracuje, babička se Sofií si užívají volného času, divoké přírody a nespoutaného moře. Podnikají průzkumné výpravy po ostrově, staví si vlastní Benátky v mokřinách, jezdí na člunu a sdílejí různá tajemství. Babička si se Sofii většinou dobře rozumí, protože si umí hrát a má bujnou fantazii, někdy se ale obě i do krve pohádají a občas se jejich role dokonce obrátí, takže Sofie až příliš volnomyšlenkářskou babičku přísně usměrňuje. Drobné příhody z ostrovního života jsou zachyceny s jemným vtipem a hlubokým porozuměním pro citové nejistoty dětství i nástrahy stáří.