Jiří Starý Pořadí knih

Rytíř, kterého jeho milenka přesvědčí, že by byl ženám ve skutečnosti daleko milejší, kdyby se vykastroval. Poutník do Svaté země, který se rozhodne vzít vážně výrok, že jeho srdce patří jeho milé, a dotáhne ho až do brutálně naturalistického konce. Žena, jež diskutuje s vlastním ohanbím o tom, co že vlastně muže na ženách přitahuje, a odhodlá se věci přijít na kloub vskutku neobvyklým pokusem. Nevěrná manželka, která se v převleku za muže pokouší přemluvit svého manžela k homosexuálnímu spojení. Kromobyčejné produktivní (a v Čechách prakticky neznámý) žánr středohornoněmeckých veršovaných novel, kvetoucí mezi 13. a 15. stoletím, se podobných témat nebál, ba právě naopak. Jeho cílem nicméně nebylo vytvářet lacinou pornografii: v pozadí všech textů, do češtiny poprvé přeložených v této knize, stojí otázka vztahu mezi ideálem lásky muže a ženy, její přizemní realitou a v neposlední řadě i literárními konvencemi, které ideály (ale i prožívanou realitu) do značné míry utvářely a dodnes utváří. Přímočarost a odvaha, s níž byly středověké texty ochotny podobné otázky klást, však dohánějí jejich hrdiny do situací, jichž se moderní čtenář může leckdy až zaleknout.

Příručky literární vědy obvykle tvrdí, že zábavná a populární literatura vznikla s moderní společností, která umožnila volný čas a rozvoj gramotnosti, a že má konvenční a jednoduché formy. Tato kniha však nabízí jiný pohled, ukazující, že pojmy jako "populární literatura" či "brak" lze aplikovat i na starší literární díla. Autoři zkoumají rozmanité artefakty, jako jsou staroegyptský papyrus Turín, antické milostné romány, křesťanské hagiografie, pašijové divadlo, byzantské parodie a další. Tyto texty ukazují, že hranice mezi brakovou a "vysokou" literaturou nejsou tak jasné. Témata jako sex a násilí se často prolínají s těmi, která se nacházejí v umělecké literatuře. Schematičnost nízké literatury se spojuje s variacemi a hrami mezi konvencí a inovací, které mohou být rafinovanější, než badatelé uznávají. Tato literatura může být nápaditější a subverzivnější než kanonická díla. Její bizarnost, parodický nádech a odpor k pravidlům vysoké literatury nejsou efemérní hodnoty, jak se často tvrdí. Tato "nízká" literatura nás může bavit i tisíce let po jejím vzniku.

Kniha je věnována historii staroseverského práva od mlhavých pohanských počátků v době vikinské po období 13.–14. století, kdy se Skandinávie přijetím královských zemských zákoníků zařadila do proudu středověké křesťanské právní kultury. Kniha poutavě popisuje a mnoha citáty ilustruje formy, jichž zákonodárství v různých dobách nabývalo, a zabývá se rovněž otázkou pojetí pravdy či spravedlnosti v chápání starých Seveřanů z časů ság a hrdinských či mytologických písní Starší Eddy. Poskytuje tak překvapivý a v českém prostředí ojedinělý vhled do každodenního života i myšlenkového světa staroseverské společnosti doby vikinské a skandinávského středověku.

Edica minora je soubor staroseverských básní doby vikinské a období skandinávského středověku, dochovaných roztroušeně na pergamenech. V tomto unikátním korpusu jsou obsaženy zejména ságy o dávnověku, které popisují život a slavné činy dávných severských hrdinů, najdeme zde ale také další básně a zlomky, texty právní, magické a jiné, jež dokazují, jaké role poesie u starých Seveřanů hrála. Do češtiny jako komplet přeloženo poprvé, s úvodní studií Jiřího Starého.

Kolektivní studie Mudrosloví v archaických kulturách obsahuje sedm statí předních českých historiků náboženství, z nichž čtenář může získat přehled o počátcích, základních podobách a proměnách mudrosloví v sedmi vybraných archaických kulturách. Jednotlivé příspěvky mapují mudrosloví od jeho nejlidovějších a nejjednodušších projevů (jako jsou třeba přísloví) až po „vysoké“ formy mudroslovných výroků a básní. Autoři se nicméně nespokojili jen s analýzou mudroslovných forem, nýbrž pokusili se postihnout i jejich jádro, tj. moudrost, kterou staré kultury pokládaly za hodnou zachování a kterou do svých výroků a básní vtělily. Kniha je uvedena srovnávací studií.

Sborník Spánek a sny obsahuje dvanáct studií českých badatelů, které nabízejí hlubší pohled na postoje k spánku a snu v osmi archaických kulturách. Pokrývá širokou geografickou a historickou oblast, od nejstarších čínských snů z dynastie Shang (13. st. př. n. l.) a indických upanišad, přes egyptské sny, sny staré Mezopotámie a Syropalestiny, až po sny ve starém Řecku a rabínském judaismu, a dále k pojetí spánku ve středověké kultuře Arabů, Seveřanů a křesťanů. Čtenář má díky literárním ukázkám a citacím možnost utvořit si vlastní názor na specifika jednotlivých kultur a jejich společný základ. Poslední tři studie se liší; první dvě se zaměřují na sny u Geoffreyho Chaucera a René Descarta, ukazují nástup novověkého myšlení o snech a zkoumají změny v názorech na spánek a sny. Závěrečná studie, která se věnuje současné psychologii a psychoanalýze, přináší aktuální pohled na problémy zmíněné v předchozích článcích a dokládá, že lidské snění si zachovalo svou přesvědčivost a sílu. Sborník také zahrnuje srovnávací studie, které shrnují výsledky jednotlivých autorů a poskytují obecnější nástin problematiky.

Sborník Mýtus a geografie obsahuje jedenáct studií českých badatelů, které se zaměřují na to, jak člověk vnímá svět v různých dimenzích – od bezprostředního okolí po kosmický celek. Všechny příspěvky se zabývají kontrastem mezi mytickým a geografickým přístupem k těmto světům. Čtenář se seznámí s vnímáním okolí mongolských nomádů, centrálním obrazem světa ve staré Číně, mytickým pojetím Řecka a jeho transformací na mapu obydlené země. Dále je prezentováno dynamické pojetí městského světa římské politiky, bouřlivé drama vikingských Severanů, židovská kultura zaměřená na posvátná místa, utopické krajiny středověku a polomytický svět nově objevené Ameriky. Sborník také zkoumá prolínání křesťanských a pohanských prvků ve středověkém Irsku a ideální svět utopie, který, ač neexistující, je stále přítomný v lidské mysli. Odhaluje komplexní vztah mezi člověkem a místem, ukazuje, jak se v průběhu času měnily kategorie blízkosti a dálky, domova a ciziny, poznaného a nepoznaného, světského a posvátného, a jak jsou tyto kategorie založeny na polaritě reálného a ideálního, mytického a vnímaného.

Znají všechny kultury pojem duše? Je nesmrtelnost duše typickou náboženskou představou? Jak se různá náboženství vyrovnávají se vztahem duše a těla? Toto publikace se na tyto otázky pokouší odpovědět nikoli z pohledu obecných teorií, nýbrž na základě rozborů pojetí duše v různých tradicích: v náboženství starých Řeků, Germánů a Egypťanů, v monoteistických systémech (judaismus, křesťanství, islám), stejně jako v některých indických náboženských proudech (védismus, džinismus, buddhismus). Jednotlivé stati pocházejí od předních českých odborníků na dané oblasti a jsou psány tak, aby byly srozumitelným úvodem do tématu pro laika, ale zároveň uspokojily nároky odborníků. Články jsou doplněny bibliografickými eseji, jež budou vítaným rozcestníkem pro každého, kdo by se některým aspektům problematiky chtěl věnovat hlouběji. Srovnávání různých motivů napříč náboženstvími usnadňuje úvodní studie a podrobný tematický rejstřík.