Zrcadlo prostých duší je jedním z nejvýznamnějších děl evropského středověku napsaných v lidovém jazyce. Alegorický dialog mezi Duší, Láskou a Rozumností se zabývá hlubokými duchovními a teologickými otázkami a byl po staletí anonymně předáván. Dlouho bylo považováno za dílo neznámého kartuziánského mystika nebo svaté Markéty Uherské, avšak skutečné autorství bylo odhaleno až ve 20. století. Autorkou je Markéta Porete, severofrancouzská bekyně, která byla upálena 1. června 1310 v Paříži jako kacířka. Její dílo bylo zakázáno a některé myšlenky byly nesprávně spojeny se sektou svobodného ducha a opakovaně odsuzovány. Markéta Porete v tomto díle unikátně kombinuje teologické tradice předchozího století s jazykem kurtoazní lyriky a dvorských románů. Její mystická řeč se vyhýbá vizím a obraznému vyjadřování, čímž se přibližuje Eckhartovi, který byl její inspirací. Zrcadlo prostých duší lze také považovat za důležitý kořen „německé mystiky“, jejíž vliv na duchovní vývoj Evropy byl obrovský. První český překlad je doplněn úvodní studií a poznámkami překladatele Martina Žemly a doslovem Martina C. Putny.
