Mari Alföldy Knihy

In Slingerbeweging beschouwt György Konrád de invloed van de Hongaarse geschiedenis op de loop van zijn eigen leven; de Duitse bezetting van 1944, de opstand van 1956, toen Hongarije zich probeerde te ontworstelen aan de Russische overheersing en de politieke omwenteling van 1989. In boeiende passages analyseert hij zijn herinneringen, waarbij hij eveneens luchtiger onderwerpen aanroert, zoals de vele reizen die hij maakte, het dagelijks leven in Boedapest en zijn liefde voor de literatuur. Met Slingerbeweging keert Konrád terug naar de jaren van onderdrukking en vrijheid.

Po 2. světové válce emigroval Sándor Márai (1900 1989) do USA, odkud nesmiřitelně komentoval události ve své vlasti a v celém komunistickém táboře. I proto jeho prozaické dílo možná vždy vzbuzovalo větší pozornost svým politickým pozadím než literárními hodnotami. V novele Svíce dohořívají z roku 1942 jako by autor koncentroval vše dobré a krásné, co kdy literatura Rakousko-Uherska evropské kultuře dala, a především vše, co lze říci o přátelství, stáří, lásce, vztahu k životu a ke světu. Nové vydání této knihy po šedesáti letech se stalo velkou událostí v řadě evropských zemí a novela Svíce se dohořívají stala i předlohou nejnovějšího filmového scénáře režiséra Miloše Formana.

Trojici svých děl Člověk bez osudu (1975, česky 2003), Fiasko (1988, česky 2005) a Kaddiš za nenarozené dítě (1990, česky 1998 a 2003) završil Kertész záhy po udělení Nobelovy ceny za literaturu (2002) románem Likvidace; uzavřel tak volnou tetralogii, v níž toto poslední dílo typově tvoří paralelu ke Kaddiši za nenarozené dítě. Pokusil se jím udělat tečku za svým „věčným tématem“ holocaustu jako konce evropské kultury. Klade si v něm otázku, jak naložit s životem po Osvětimi, s pocitem osamění a zodpovědnosti, jenž nastává po pádu totalitního režimu, „uprostřed nicoty pokládané v počátečním opojení za svobodu“. Jde o úsporně napsané a zároveň složitě komponované dílo s téměř detektivní zápletkou a hlubokým filosofickým nábojem. V textu najdeme četné odkazy mj. na díla T. Manna, T. Bernharda, S. Becketta a G. Ottlika. Znalost těchto spřízněných děl ještě umocňuje i tak velmi hutný čtenářský zážitek.

Jedna z nejkrásnějších novel Sándora Máraie Odkaz Ester (1938) svým laděním, situačním rámcem a tlumeným tónem vyprávění koresponduje s novelou Svíce dohořely (č. Academia, 2001). Také v této próze se setkáváme, snad ještě výrazněji než ve Svících, s psychologickou kresbou jisté morální nadřazenosti, jejíž slabost i nenapodobitelná síla se skrývají právě v tom, že hrdinové se chovají zdánlivě nelogicky, nerozumně, ne-li přímo nespravedlivě, avšak podle skrytého řádu vznešených hodnot, které byly na ústupu již počátkem 20. století a které dnes vnímáme jako vyhynulé. Novela Odkaz Ester je doplněna ještě kratšími novelami Řezník (1924), Jižní vítr (1939) a Osudová láska (1985).