Mieke Westra Knihy

Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?

Een jonge Amerikaanse geheim agent gaat tijdens het Proces van Neurenberg vlak na de oorlog op zoek naar het hoofd van het atoombomonderzoek van nazi-Duitsland en vindt vooral zichzelf.

Životopisný román o argentinské herečce Evitě Duarte, která se stala pro svou zemi symbolem svobodomyslnosti a spravedlnosti. Prostřednictvím líčení jejího života se čtenář seznámí s poválečnou historií Argentiny, kterou tato žena, manželka argentinského prezidenta Juana Peróna, silně ovlivnila. Její osud se stal inspiračním zdrojem Webberova muzikálu.

Op een dag leest Felipe Montero een kleine advertentie in de krant die zozeer voor hem geschreven lijkt dat hij als vanzelf naar het opgegeven adres gaat om zich te presenteren als jonge, accurate historicus met een uitstekende beheersing van het Frans. De stokoude weduwe die hem ontvangt, blijkt er een aantrekkelijk maandsalaris voor over te hebben als juist hij zich zet aan het redigeren van de memoires van haar lang geleden gestorven echtgenoot. Het enige dat Felipe Montero niet bevalt is dat hij voor de duur van zijn werkzaamheden in het donkere huis moet verblijven, vol ratten, katten en kandelabers. Todat de demonische oude vrouw hem voorstelt aan haar jonge huisgenote: Aura. Met de klassiek geworden novelle Aura heeft de Mexicaanse meesterverteller Carlos Fuentes (1928) een huiveringwekkend mooi verhaal geschreven in de atmosfeer van Edgar Allan Poe en Baudelaire.

Een journalist die op zijn reizen overal in de wereld een klein oud vrachtschip ziet, raakt geïntrigeerd en probeert achter de geschiedenis van het schip te komen.

A revolutionary army is taking on the failing government and the US Marines, and the cities have become vast garbage-strewn slums. In The Real Life of Alejandro Mayta, Mario Vargas Llosa offers not just a brilliant psychological portrait, but also a searing account of Latin America's political scene.

Hrdinou Márquezova románu je legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost Simon Bolívar (1783–1830). Politik a generál, který hrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě, se roku 1819 stal prezidentem Kolumbie, jež tehdy zahrnovala čtyři současné státy, a roku 1821 také prezidentem Peru. Spisovatel v díle zachycuje poslední měsíce jeho života, jeho poslední cestu po řece Magdaleně a smrt v opuštěnosti ve venkovském sídle San Pedro Alejandrino poblíž karibského pobřeží. Spíše než na jeho vojenské a politické úspěchy či neúspěchy se soustředil na vylíčení příběhu muže, který s překvapením zjišťuje, že mu život uniká pod rukama, že zůstává sám a opuštěný tváří v tvář historii. García Márquez tentokrát opustil půdu výlučně „magického“ vyprávění a zaměřil se více na fakticitu, jakkoli zachází s vybranými historickými fakty poměrně volně. Charakteristickou márquezovskou imaginaci je možné spatřit ve způsobu uspořádání výsledného obrazu i v psychologických reflexích. Tento postup není v rozporu s reálným historickým pozadím, proto otázka typu „jak to bylo doopravdy?“ je bezpředmětná… I zde se objevuje charakteristické téma samoty a přidává se k němu též bloudění v labyrintu světa. Bolívar nám téměř připadá jako další svérázná postava z fiktivního Maconda, nebo jakési autorovo alter ego z dvacátého století....

Bij de gruwelijke moord op een jonge luchtmachtsoldaat blijkt een luchtmachtkolonel betrokken te zijn.