Mijn Frankrijk is een alfabetische reis door een land waar parken grenzen aan woestijnen, waar sanitair extreme vormen kan aannemen, waar het brood de revolutionaire beginselen uitdraagt en waar het wegverkeer een ode brengt aan de beschaving.
Mladý (a začínající) senegalský spisovatel Diégane Latyr Faye v Paříži objeví legendární ztracenou knihu Labyrint nelidskosti, vydanou roku 1938. Její autor, vystupující pod jménem či pseudonymem T. C. Elimane, označovaný dobovou kritikou za „černošského Rimbauda“, se po skandálu rozpoutaném vydáním románu beze stopy ztratil. Diégane, fascinovaný knihou i její historií, se vydá po stopách tajemného autora do nedávných temných dob kolonialismu a holokaustu a do nejrůznějších zemí od Francie přes Senegal a Argentinu zase zpět do Francie. Název románu Nejzasutější vzpomínka na lidi i motto z Divokých detektivů odkazuje na chilského autora Roberta Bolana. Mbougar Sarr s ním sdílí posedlost literaturou, která se pro mnohé postavy stává důležitější než život sám, i mnohotvárnost psaní. Jeho román o hledání opravdové literatury i osudové lásky je důmyslná literární hra plná skrytých odkazů, citátů a parodií.
Een afgezette Noordafrikaanse dictator overdenkt voor het vuurpeloton zijn bloedige loopbaan.
Drawing from the fields of history, psychology, politics, and economics, a look at the anxieties associated with a pursuit of status explains how humans have sought to cope with their fears and offers suggestions on ways to deal with the problem
Julian Barnes heeft kunst en literatuur zelf moeten ontdekken, en dat gebeurde pas op latere leeftijd. Op een dag bezocht hij het Musée Gustave Moreau, zonder precies te weten wie de schilder was, en werd getroffen door zijn ongewone, weelderige werk. De mystiek van de schilderijen in combinatie met het feit dat hij een `eigen ontdekking¿ had gedaan, zette hem in vuur en vlam. Julian Barnes weet hoe kunst je hart kan veroveren en hoe dat op de lezer over te brengen. Hij neemt de lezer mee op ontdekkingsreis langs de romantiek, het realisme naar zijn favoriete stroming, het modernisme. Gepassioneerd en uitnodigend leert hij ons het werk kennen van grote schilders als Delacroix, Courbet, Manet, Cézanne, Degas, Redon, Bonnard, Magritte, Howard Hodgkin en Lucian Freud.
Architektura štěstí je jednou z „knih života“, kterými chce autor obrátit zrak čtenářů na věci všední, věci kolem nás a otevřít jim oči v jejich vnímání. Jedním z důležitých, ale opomíjených důvodů, proč se cítíme šťastní či nikoli, je prostředí, v němž žijeme – ovlivňují nás zdi, židle, budovy i ulice, které nás obklopují. Přesto bývá zájem o architekturu a design často odbýván jako frivolní až požitkářský. Architektura štěstí začíná od myšlenky, že to kde jsme, může silně ovlivnit to, kým bychom mohli být – a argumentuje tím, že je úkolem architektury je, aby nám stále a výmluvně připomínala náš vlastní potenciál. I když se mnoho architektů úplně vyhýbá diskuzi krásy, tato kniha se točí kolem velmi široké a naivní otázky „Co je krásná budova?“ Najít odpověď se rovná výpravě do filozofie a psychologie architektury a cílem je změnit náš pohled na naše domovy, ulice i na sebe sama. Ve vydavatelství Kniha Zlín vychází také další z „knih života“, Umění cestovat a Útěcha ve filozofii.
Kniha Umění cestovat je jednou z řady originálních esejistických knih, které svého autora proslavily ve třiceti zemích světa. Filozof Alain de Botton se v nich obrací k základním otázkám sužujícím dnešního člověka a nabízí čerstvou, relevantní 'filozofii každodenního života' v jedenadvacátém století. V Umění cestovat se zaměřuje na málo zkoumané aspekty psychologie cestování. Na rozdíl od záplavy knih, které doporučují kam cestovat, si klade otázky, co vede člověka k tomu, aby opustil známé prostředí, co při tom prožívá a jak by mohl být na svých cestách šťastnější a více z nich získat. Každou z pěti částí knihy (Odjezd, Motivy, Krajina, Umění a Návrat) otevírá autor beletristickou črtou vlastních zážitků z cest a zároveň jí uvádí téma dané kapitoly (Očekávání, Zvídavost, Exotično, Uchopení krásy, atd.) Jednotlivá témata pak osvětluje v odlišné perspektivě prostřednictvím zvoleného literárního či výtvarného 'průvodce' (Baudelaire, Flaubert, Wordsworth, von Humboldt, van Gogh, a další), takže osobní dojmy a teorie kontrastuje s názory historických a literárních postav. Jasná formulace myšlenek a vytříbený styl, v němž se kombinuje erudice středoevropské vzdělanosti se suchým, sebe-ironizujícím anglickým humorem, mu umožňují předkládat i náročné úvahy čtivou a hravou formou. Schola Ludus.
The election of Barack Obama as President of the USA is a defining moment for all of us. After years of failed policies and a failed politics from Washington, change has arrived. Barack Obama now has the chance to reclaim the American dream. 'Change We Can Believe In' outlines his vision for America and its standing in the world.
Příběh ženy, která se spřahuje se svým milencem proti vlastnímu muži a je ochotna snížit se i k zločinu, nazval autor původně „Milostnou historií“. Mnohem oprávněněji by se ovšem měla jmenovat „Historií jednoho zločinu“. Tereza Raquinová je první Zolova kniha, jež znamená spisovatelův rozchod s romantismem jeho literárních začátků. Je to vlastně čisté ztělesnění teorií naturalismu a tvoří základ celého dalšího Zolova díla. Stránky popisující vnitřek pověstné pařížské Morgue, kam každého dne míří mladé dělnice, studenti, zvědavé babky i staří penzisté, aby se povyrazili pohledem na znetvořená těla sebevrahů, jsou jakýmsi zárodkem slavného líčení pařížské tržnice v „Břichu Paříže“. V Tereze Raquinové ponechává Zola stranou přírodovědné rozbory a soustřeďuje se k prospěchu díla na vnitřní drama svých postav.
V roce 2006 se na anglosaském knižním trhu nečekaně rozhořela válka o náboženství: známý evoluční biolog Richard Dawkins ve svém bestselleru Boží blud napadl jménem vědy a racionality víru v jakoukoli vyšší moc a strhl lavinu publikací, v nichž si vědečtí racionalisté ostře vyměňovali názory s obránci náboženství a jeho společenské role. V České republice, kde role víry, zvlášť organizované, zůstává slabá, mohla Dawkinsova kniha sotva vzbudit podobný rozruch; Alain de Botton nahlíží problém z odlišné, pro ateistu provokativnější pozice a ptá se, co může náboženství přinést těm, kdo odmítají přijmout jeho doktrínu. V deseti kapitolách se autor zabývá architekturou, uměním i mezilidskými vztahy a dokládá, že nedogmaticky vnímaná náboženská tradice nám může i v sekulární společnosti pomoci k plnějšímu a lidštějšímu životu.
Think more about sex by thinking about it in a different way.
