Esther Tusquets Guillén Knihy

Novela španělské spisovatelky Esther Tusquets Stejné moře jako každé léto tvoří první, kriticky nejvíce oceňovanou a čtenářsky nejoblíbenější část volné trilogie, jíž autorka začala svou spisovatelskou kariéru. Vypravěčem částečně autobiografického textu je žena středního věku, profesí vysokoškolská profesorka, která se po vystřízlivění z iluzí a z nespokojenosti nad svým osobním životem navrací do rodného domu, aby se zde pokusila znovu prožít období svého dětství a mládí jakožto nevinného času her bez nutnosti předstírání a masek. Textem současně probíhá několik odlišných linií vytvářejících neustálé napětí mezi minulostí a přítomností, dochází k střídání tahu a protitahu mezi touhou vydat se dál do nové budoucnosti na jedné straně, na druhé vrátit se zpět a pokusit se změnit příběh svého života. Reflektivní proud myšlenek, pátrání v temných zákoutích rozpadajícího se labyrintu mysli v pokusu o rekonstrukci a znovuprožití zkušeností a vzpomínek a ve snaze o objevení autentičtějšího já je rozehráno na pozadí života barcelonské vyšší buržoazie a slouží také jako obecný komentář poválečné španělské společnosti za represivního Frankova režimu. Novela, která byla vydána několik let po pádu diktatury v době, kdy docházelo ke společenským změnám, zůstává nadčasovou inovativní meditací a zamyšlením nad plynutím života.

I ve druhé části volné trilogie španělské spisovatelky Esther Tusquets, kriticky nejvíce oceňovaného a čtenářsky nejoblíbenějšího autorčina díla stojícího na počátku její spisovatelské kariéry, se setkáváme s postavou Elii. Podobně jako v první části, Stejné moře jako každé léto, také zde reflektuje ve způsobu volného nepřerušovaného, až manického toku myšlenek své dětství a svůj současný život. Krásná, elegantní, duchaplná a finančně zajištěná Elia se v útěku před zoufalou nudou svého prázdného života a před spalujícím létem ve městě zaplete do milostného trojúhelníku se dvěma studenty. S nemotorným Ricardem trpícím mindráky z dětství a zakřiknutou Clarou rozehrávají hru na lásku a nelásku, osahávají si své hranice, aby zjistili, kam až jsou ochotni zajít, vzájemně se využívají a zasvěcují, zrcadlí se v sobě a projektují si do sebe svá přání ve snaze se skrze druhého vyléčit ze svých traumat a pocitů ublíženosti. Je možné něčeho dosáhnout pomocí hry, v partii šachů hraných s ďáblem, anebo je lepší řídit se spíše instinkty, jako opičáci v říji putující jarním pralesem za vůní svých družek? Vyhrají pradávné biologické pudy nebo sofistikovaná hra kdo s koho? A není toto uzamčení mezi pouhými dvěma možnostmi vůbec naše prokletí?

Un intenso y lírico volumen de cuentos -que podría considerarse una novela- unificado por las miradas de una niña-adolescente al mundo de los adultos. Unas miradas que nos proporcionan algunos de los más intensos y exquisitos momentos del erotismo femenino contemporáneo y una ácida visión de la sociedad burguesa catalana de

Historie čtoucích žen se zrcadlí v malířství a fotografii. Motiv čtenářky okouzloval umělce všech období. Trvalo ovšem několik století, než bylo ženám dovoleno, aby četly, co chtějí. Nejprve směly vyšívat, modlit se, pečovat o děti a vařit. V okamžiku, kdy začaly čtení chápat jako možnost vyměnit těsný svět domova za nekonečný svět myšlenek, fantazie, ale také vědomostí, staly se nebezpečnými. Ženy, které četly, si mohly četbou osvojit vědomosti a zkušenosti, které původně nebyly určené jim. Tuto napínavou kapitolu dějin čtenářek sleduje Stefan Bollmann s citem a pohledem pro detail. Oblouk se klene od středověku do současnosti, těžiště předváděných motivů spočívá v 19. a 20. století. Vybrané obrazy, kresby a fotografie jsou představovány v krátkých doprovodných textech.

Announced by the title as a series of private letters, Correspondencia privada constitutes an extended meditation on temporality and on the fragility and intensity of reclaiming, recognizing, and, in the fullness of time and experience, remembering one's past.

Esther Tusquets erkundet die Beziehung dreier Menschen zueinander: Da ist die ironische Erzählerin Elia, der reichen Oberschicht Barcelonas entstammend, zehn Jahre älter als ihre gefügige Freundin Clara, die keinen Mann spüren kann, ohne in Ängste und Verzweiflung zu verfallen, aber eine phantasievolle Mittlerin ist, und der Aufsteiger Ricardo. Für alle drei sind Erotik und Literatur benachbarte Bereiche, wenn nicht gar ein und dasselbe – «eine Illusion, zu fühlen durch das Fühlen eines andern».

Die Universitätsdozentin Ariadna, eine konventionell verheitratete Frau mittleren Alters aus dem Patriziat von Barcelona, in dem Sexualität noch ein Machtmittel ist, zieht sich aus der von ihr verachteten grossbürgerlichen Gesellschaft und aus der Ehe mit ihrem ungeliebten Mann in das alte, unbewohnte Haus ihrer Grossnutter zurück. Die Erfahrung einer für sie neuartigen Liebesbeziehung in der Begegnung mit der Studentin Clara führt einen Umschwung in ihrem von Erstarrung bedrohten Leben herbei. In phantasievoll-poetischer Sprache schildert Ariadna den Zauber des mit Clara erlebten Frühsommers ...