Jacq Firmin Vogelaar Pořadí knih (chronologicky)

Nevšední životopisný román s filosofickým podtextem věnovaný významným osobnostem německého přírodovědce a cestovatele Alexandra von Humbolta a matematika a astronoma Friedricha Gausse, které spojovala vášeň k neodhaleným záhadám přírodních věd. V roce 1818 se na vědecké konferenci v Berlíně před novým přístrojem pana Louise Daguerra setkávají poprvé v životě osobně dva slavní muži: nerudný a popudlivý Friedrich Gauss a činorodý, stále něco plánující Alexander von Humbolt. Gauss se nemohl vyhnout Humboltově pozvání na tuto oficiální akci a dává okázale najevo, jak je mu celá záležitost nepříjemná a co si myslí o svém věhlasném kolegovi a jeho úspěších. Věhlasu, který začal koncem 18. století a který je nakonec svedl dohromady, přitom dosáhli naprosto odlišnými způsoby, o nichž německý autor barvitě a s osobitým humorem čtivě vypráví. Alexander Humbolt podniká koncem 18. století jednu náročnou dobrodružnou výpravu po nejrůznějších končinách amerického kontinentu za druhou, zatímco jeho učený kolega, který nejraději nevytáhne paty z domu, putuje v mysli zákoutími astronomických a matematických teorií ve snaze objasnit základy vesmíru. Oba muži se ve zralém věku před nepovedeným daguerrotypem přes vzájemnou antipatii a naprostou odlišnost mlčky shodují v tom, že cesta za objevováním podstaty světa je nikdy nekončícím nádherným dobrodružstvím, jemuž stálo za to věnovat život.

Autentické svědectví o sovětském gulagu z pera polského autora. Podle překladatelky Heleny Stachové jde o jednu z nejdůležitějších knih o sovětském koncentráku vůbec.

Wie de grote (inmiddels bijna allemaal vertaalde) studies van Michel Foucault o.m. over de geschiedenis van de waanzin, kent, zal bij het lezen van zijn opstellen over literatuur op verrassingen stuiten. Niet alleen blijken in deze opstellen uit de jaren '60, de grote thema's al in kort bestek aan de orde te komen; bovendien komt Foucault tot de ontdekking dat de belangrijkste problemen van de hedendaagse filosofie al eerder in de moderne literatuur verwoord zijn, door auteurs als Maurice Blanchot, Georges Bataille en Pierre Klossowski. Er is geen theoreticus die zo principieel over moderne literatuur heeft nagedacht als Foucault. De moeilijkheid is dat van de behandelde auteurs - Hölderlin, Bataille, Klossowski, Blanchot, Roussel - weinig is vertaald; Flaubert en Sade vormen een uitzondering. Ook zijn de opstellen niet bedoeld als inleidingen op hun werk; het gaat om, literatuurfilosofie, een in Nederland weinig beoefende genre. Dar staat tegenover dat er sinds enkele jaren een toenemende belangstelling voor de betreffende auteurs is waar te nemen. In dat bestek zijn Foucaults opstellen onmisbare steutelteksten.