Luboš Ptáček Knihy

Hlavním záměrem kolektivní monografie bylo představit žánr westernu z pohledu ústředních témat (plurality žánrových, estetických a ideologických konceptů) a demonstrovat variabilnost na první pohled zdánlivě uzavřeného žánru, jenž bývá v rámci populárního i akademického diskurzu řazen mezi nejstabilnější žánry, ale který přitom podléhá neustálému žánrovému redefinování, což se mj. v ideologické rovině projevuje ve střídajících se mytizačních a demytizačních tendencích. Různorodé zaměření jednotlivých příspěvků umožnilo nahlížet na žánr ze dvou základních pozic, v rámci majoritního hollywoodského modelu a z pohledu národních kinematografií Itálie, Brazílie a Československa.

Kolektivní monografie Film a dějiny 6. Postkomunismus postihuje vybraná témata spojená s proměnou žánru historického filmu a televizního seriálu a jeho společenskou reflexí po roce 1989. Jednotlivé studie se zaměřují na prvky ostalgie a postkomunismu, ideovou revizi pohledu na české dějiny, návaznost na tvorbu šedesátých let a přetrvávající schémata z období normalizace, proměnu filmového stylu a narace, přesun témat od velké historie k osobní a rodinné historii. Po roce 1989 přestala existovat cenzura, byl zrušen státní monopol, výroba přešla do soukromých produkcí, prezentovaná ideová východiska se stala soukromou záležitostí tvůrců. Tyto změny se vtiskly do podoby žánru historického filmu. Široký divácký a kritický zájem potvrzuje, že historické filmy a seriály patří v české společnosti i nadále k tématům vysokého společenského statusu. Kniha se snaží prokázat, že současný historický film hodnotí nejenom zobrazovaná období, ale že se rovněž v alegorické rovině vyjadřuje k aktuálním kulturně-politickým tématům. Autoři vycházejí z teze, že minulost se stává místem poznávání přítomnosti.

Dosud nejkomplexnější přehled vývoje české kinematografie v kontextu historických událostí a světových dějin filmu. Chronologický přehled dějin hraného filmu, charakteristika žánrů komedie, pohádky a historického filmu, filmové adaptace české literatury, dětský film - přehled dokumentárního filmu, dějiny animovaného filmu, amatérský film, český film v emigraci. Přehledná příručka charakterizující kromě historických období také jednotlivé filmové žánry a druhy.

Publikace v úctyhodném záběru rozkrývá problematiku estetické reprezentace Moravy v české kinematografii od počátku dvacátého století až do současnosti.

Autorský kolektiv pod vedením Luboše Ptáčka si vytkl nelehký úkol, z těžko uchopitelného a rozmanitého korpusu filmových děl českého výtvarníka a filmaře Jana Švankmajera vyjmout jen celovečerní hrané snímky (od snímku Něco z Alenky k dosud poslednímu Hmyzu) a pojmout je jako svébytnou kategorii z pohledu jejich formy, žánru či způsobu vzniku. V celkem 8 (i s úvodem) studiích čtenáře seznamuji se způsoby animace, dobovými kontexty, se zapojením žánru hororu, technikou adaptace, zapojením snu a freudovské interpretace či způsobem financování. Kniha obsahuje výběrovou filmografii J Švankmjera a bibliografii.

Kniha se soustřeďuje na termíny naratologie a na termíny teorie textu obecně. Vznikala během roku 1999 a jednotlivá témata byla prezentována na letním semináři NEH o narativu ve fikci a filmu.

Kniha Luboše Ptáčka je první „kurosawovskou“ monografií, která vychází v českém prostředí. Ve své rozsáhlé studii se autor pokouší o celistvý portrét této osobnosti světového filmu. Zabývá se jak životními osudy tohoto tvůrce, které velmi významně ovlivnily jeho další směřování, tak jeho tvorbou od samotných počátků. Přitom nezanedbává (spíše akcentuje) i méně oslavováníhodné kapitoly jeho profesní a životní dráhy (období druhé světové války), kdy se podovolil tlaku militantního domácího režimu. Vedle biografického nástinu poskytuje L. Ptáček především podrobné rozbory jednotlivých filmů, zasazených nejen do jednotlivých údobí režisérovy tvorby, ale zejména do jeho průchozích témat – aristokratismus, heroický humanismus či existencialismus. Autor však nevnímá Kurosawovu tvorbu odtrženě, ale sleduje ji ve vztahu kontextu japonských žánrů a jejich vývoje, ve vztahu k japonským dějinám, k dobové situaci a kulturním zvyklostem. Kniha je opatřena doslovem japanologa Martina Tiraly, který vřazuje Kurosawovu tvorbu do kontextu vývoje japonské kinematografie. Jednotlivé kapitoly doprovází bohatá obrazová příloha, která doplňuje autorovy rozbory. Kniha obsahuje také filmogafií hraných filmů, vytvořenou na základě japonských zdrojů.

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.

Sborník příspěvků připravený k mezinárodní česko-slovenské filmologické konferenci.