Vlastimil Svoboda Knihy

Kniha Vlastimila Svobody s názvem Toulám se dál je rozdělena do dvou částí. V té první se autor nejprve ještě ohlíží za dřívějšími cestami, které mají z dnešního pohledu v sobě nádech čehosi průkopnického až objevitelského (Tunis 1973, Island 1974, Nordkapp 1977). Tuto část nazývá Střípky a Střípečky a pojímá ji, jak on sám říká, jako jakési "Vzpomínky na Zbiroh". Ve druhé části se již věnuje svým novějším cestám, zejména toulkám po Podkarpatské Rusi, kterou navštívil s kolem dvakrát. Podílel se i na humanitární pomoci do tamějších končin. Na závěr naznačuje, že jeho cykloturistické cesty rozhodně ještě nejsou u konce a že nějaká ta velká na něj určitě ještě čeká. Svérázně pojatou cyklistickou mluvu, hojně proloženou hovorovými výrazy, doplnil kresbami a kreslenými vtípky Zdeněk Vitoň. Vazba: pevná vazba Rozměr: 148×210 mm Hmotnost: 270 g Jazyk: český jazyk

Třetí knížka Vlastimila Svobody není jen o kole, je i o jeho soužití se živlem, v němž se našel a jenž ho živil. Je také o vodě. O Vltavě, Labi a Odře, o řekách, po nichž se plavil na lodích Československé plavby labsko-oderské. Své milované toky v myšlenkách neopustil, ani když mu byla odebrána plavecká knížka a on dosluhoval jako vazač břemen v holešovickém, mělnickém, smíchovském a radotínském přístavu. Při těžké práci, ke které se dostal zradou kolegy, si čistil hlavu touhou po dálkách v sedle svého kola, jemuž přezdíval Bludný Holanďan podle jeho oblíbené opery Richarda Wagnera. Kolo a lodě se v této knize prolínají, mnohokrát loď posloužila k dopravě tam, kde začala autorova cyklistická cesta. Poznáme svérázný svět šífáků, lidí od vody, chlapů tvrdých, ale přímých. Zaznamenané historky nepostrádají humor a jsou čtivé. Na závěr zažijeme, jaké to je, když se přihlásí zdravotní potíže a cykloturista se musí smířit s tím, že nastal definitivní konec jeho kariéry. Když může cestovat už jenom ve vzpomínkách. Ty jsou ale v případě autora tak zajímavé, že se s nimi rozhodl ve své třetí knize se čtenáři podělit.

Je několik postřehů z cest na kole. Cesty o nichž je v knížce řeč, jsou většinou vedeny do míst, kde je leccos po té kolařské stránce objevitelského. Vždycky mne přitahoval polární kruh nějakým zvláštním kouzlem. Drsnější přírodou, než jakou znám z domova, nižší civilizací a tajemnou zadumaností. Tvář krajiny ani lidé tu neztrácejí rychle a někdy vůbec ne svou původní tvář. Mou snahou bylo psát pokud možno tak, aby byl zaujat trochu i čtenář, kterému dosud kolo nic neřeklo, nebo jen málo. A aby si sedl za řidítka a pokusil se taky něco podobného zažít. Doma i jinde. Ke slovům autora není potřeba již nic dodávat.