Jaroslav Thiele

V devíti letech osiřel, vychován byl v českobratrském sirotčinci v Čermné. Truhlářem se vyučil v Dobříši (1935–1939). Během války byl totálně nasazen v Hallendorfu u Hannoveru, z nasazení však uprchl a pracoval ve své profesi v pražské nemocnici na Bulovce. Po osvobození se stal redaktorem Svobodných novin a redigoval i časopis Nový hlas (1946). V ČKD pracoval od roku 1948 jako úředník a od 1950 opět jako truhlář. V roce 1958 nastoupil do redakce Svobodného slova, v letech 1960–1963 byl propagačním textařem ve Státní propagaci, poté až po odchod do důchodu (1981) ve svobodném povolání. Od roku 1937 přispíval do novin a časopisů: Lidové noviny, Zvon, Dělnická osvěta, Národní politika aj.; po roce 1945: Svobodné noviny, Svobodné slovo, Květy, Svět v obrazech, Literární noviny, Večerní Praha aj. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem řady rozhlasových her: Nová krev (1949), Kutálek si zacvičí (1955), Velrybí domov (1962, podle Richarda Hughese), Nejmladší voják (1962, podle Jana Mareše), Briga „Tři lilie“ (1964, podle Olle Mattsona) aj. Užíval šifry vt. Thiele vstoupil do literatury za války poezií sociálních motivů, oslavy práce a dělnických povolání a zároveň i básněmi variujícími nálady pokory a smutku, které zůstaly charakteristickým motivem jeho básnické poetiky. Ve sbírce Karkulka ve smutku se motivy lásky k rodné zemi prolínají s impresemi melancholické podzimní přírody. Po válce Thiele vydal sbírku 9. květen, oslavující osvobození Prahy a její osvoboditele. Později pak v jeho lyrice (ale i odborné práci) převážil tematický zájem o umění, zejména výtvarné, a také větší důraz na formální stránku verše. Jeho poezie se snažila evokovat dojmy z výtvarných a literárních děl a oslavit jejich tvůrce (Stisky, Pět zpěvů pro Cyrila Boudu). Publikoval však i verše milostné, vracející se k básnickým formám tradičním (sonet) i neobvyklým (pantum), v nichž jsou seifertovské polohy smutku a melancholie motivovány pocitem křehkosti citu (Paleta lásky). Setkání s osobnostmi kultury a společnosti později vedla Thieleho k vydání několika knih humorných historek a anekdot (Fůra humoru o známých lidech, Úsměvy Jana Masaryka, Jan Werich zblízka aj.). – Pro děti a mládež Thiele psal nejenom poezii (Třesu, třesu z rukávu), ale i prózu. O nenásilné rozvíjení dětské zvídavosti se snažil v knihách tematizujících jevy denního života, dopravní výchovu a svět techniky (I v pohádce se přechází jen na zelenou). V humorném tónu je laděn volně komponovaný cyklus knih o klukovských dobrodružstvích syna a jeho otce, vyprávěný z pohledu desetiletého vypravěče (Báchorky Admirála Machorky, Krásné léto v Orlím srubu, Jak to všechno dobře dopadlo). BIBLIOGRAFIE Beletrie: Pokorná pouť (BB 1940; rozšíř. 1947); Karkulka ve smutku (BB 1941); Střídavě oblačno (PP 1941); Hoch v modrém (BB 1942; rozšíř. o sbírku Pokorná pouť); Ohlédnutí (BB 1943); 9. květen (BB 1945); Třesu, třesu z rukávu (BB pro děti, 1945); Paleta lásky (BB 1947; přeprac. 1986); Stisky (BB 1948); Lešek a Pešek na cestách (BB pro děti, 1948); O švadleně, která se bála deště (P pro děti, 1948); Robinzon Véna Kuk (P pro děti, 1948, s F. Rolečkem); Lokomotiva Fu-Fu (P pro děti, 1950); Dřevěná kniha (E o truhlařině, bibliofilie, 1950); Pět zpěvů pro Cyrila Boudu (BB 1951); Navečer (B 1952); Duše hroznů (BB, b. d.); Jen jednou (BB, b. d.); O městě slavném rydlo zpívá (BB, b. d.); Pantoumy malé kuchařce (BB, b. d.); Jen tobě, maminko (BB, b. d.); Man (BB, b. d., všechny výše uvedené nedatované sbírky byly vydány v době, kdy pracoval v ČKD); Fůra humoru o známých lidech (vyprávění a anekdoty, 1960; přeprac. 1974); Mangunnegara (BB 1963); Smíchu plná paleta – to je knížka tahleta (vyprávění a anekdoty, 1963); Báchorky Admirála Machorky (P pro mládež, 1966); Krásné léto v Orlím srubu (P pro mládež, 1966); Dům U veselé slzičky (PP pro mládež, 1967, s A. Jedličkou); Jak to všechno dobře dopadlo (P pro mládež, 1969); Úsměvy Jana Masaryka (vyprávění a anekdoty, 1969; přeprac. 1991); Anekdoty o spisovatelích (1970, pod jménem Jaroslav Thiele); I v pohádce se přechází jen na zelenou (P pro děti, 1971); Mé zázračné já (P pro děti, 1974); Pan Shaw a pan Twain (vyprávění a anekdoty, 1975; část přeprac. s tit. Mark Twain zblízka, 1995); Vesele o bratrech Kotasových (vyprávění a anekdoty, 1982); Úsměvy Jaroslava Kociana (vyprávění a anekdoty, 1983); Úsměvy stříbrného plátna (vyprávění a anekdoty, 1986; přeprac. 1992); Úsměvy z Lambaréné (1989); 50 x Vlasta Burian (vyprávění a anekdoty, 1993); Jan Werich zblízka (vyprávění a anekdoty, 1994); Mark Twain zblízka (vyprávění a anekdoty, 1995, původně in Pan Shaw a pan Twain); převyprávění: Z. M. Kuděj: Šťastný greenhorn (1970). Překlad: R. L. Stevenson: Dítě tak samo (1956). Ostatní práce: Jak se dělá kniha (nauč. pro mládež, 1957); Josef Čapek a kniha (soupis knižní grafiky, 1959); Karel Svolinský a kniha (soupis knižní grafiky, 1968). Příspěvek ve sborníku: Na dobré hodince (1963); Úsměvy T. G. Masaryka (1999, ed. J. Hořec). Uspořádal a vydal: Kladno v básních a próze (1941, s P. Paškem, též přisp.); Básníci o knize (1942, též přisp.); Výkřik mlčení. In memoriam Vladimíra Tůmy (1946, též přisp.); Žaluji (soubor dokumentů z pankrácké věznice, 1946, s R. Karlem = Karlem Ramešem); Bidlova čítanka (1959, též přisp.); Boxerské povídky (1968); W. Saroyan: Léto na krásném bílém koni (1981, přeložil J. Schwarz); Klaunovo pozdní odpoledne (1987). LITERATURA Studie a články: J. B. Čapek in Profil české poezie a prózy od 1918 (1947); J. Kutina: doslov, in Jan Werich zblízka (1994). Recenze: Hoch v modrém: J. K., LidN 18. 9. 1942 Paleta lásky: jj (J. Janů), KM 1947, č. 15–16 Stisky: -jšk (J. Š. Kvapil), Naše doba 55, 1948/49, s. 184 Fůra humoru o známých lidech: -MS (M. Suchomel), LitN 1960, č. 50 Báchorky admirála Machorky: V. Kovářík, ZM 1966, č. 9 Krásné léto v Orlím srubu: V. Mayer, Impuls 1967, č. 2 Klaunovo pozdní odpoledne: (jas), MF 23. 9. 1988 * Úsměvy Jana Masaryka: J. Šimandl, Čeština doma a ve světě 1995, č. 1. K životním jubileím: ih, SvSl 20. 2. 1981; J. Kutina, SvSl 23. 7. 1991. Rozhovory: jh, Mladé proudy 29. 8. 1947; M. Nyklová, Domov 1976, č. 5; R. Křesťan, MS 1983, č. 17; J. Papoušek, Ahoj na sobotu 1989, č. 13.