Knihobot

C. F. MacIntyre Pořadí knih (chronologicky)

    Elegie z Duina. Sonety Orfeovi
    Faust 1
    French Symbolist Poetry
    • Elegie z Duina. Sonety Orfeovi

      • 112 stránek
      • 4 hodiny čtení

      Rilkovo vrcholné dílo Elegie z Duina začalo vznikat počátkem roku 1912. Autor se tehdy na pozvání Marie Thurn-Taxisové uchýlil na zámek Duino nedaleko Terstu. Zde se začaly rodit básně, jejichž vznik autor vnímal doslova jako božské vnuknutí. Elegie dokončil až v roce 1922 ve Švýcarsku, stranou civilizace, ve čtverhranné věži prastarého zámku Muzot; zde se dostavil stejný stav tvůrčí koncentrace jako tehdy na Duinu. Při psaní Elegií si Rilke vytkl snad ten vůbec nevyšší možný cíl: v oněch deseti elegicko-hymnických zpěvech se snažil pojmout celý kosmos lidské existence, se všemi jeho protiklady a kontrasty, celé universum lidského bytí, v němž život a smrt tvoří nedělitelnou jednotu. V rychlém tempu několika měsíců, prakticky paralelně s Elegiemi, napsal Rilke také své Sonety Orfeovi. Oba cykly vycházejí ze společné myšlenkové linie a vzájemně se doplňují: jestliže Elegie z Duina v sobě snoubí světlé i zcela temné složky lidské existence, pak Sonety Orfeovi tvoří jejich projasněný pozitivní protějšek. Tradičně jsou Elegie a Sonety vnímány jako nerozlučný pár, bývají tak často publikovány, sám autor v jednom ze svých dopisů uvádí, že pocházejí takzvaně „z jednoho vrhu“. V českém překladu však společně – navíc přeloženy jedním překladatelem – vycházejí poprvé. Zobrazit méně

      Elegie z Duina. Sonety Orfeovi2001
      4,5
    • French Symbolist Poetry

      • 164 stránek
      • 6 hodin čtení

      Whether viewed as an influence or in and for themselves, the Symbolists are a tantalizing group. Paralleling similar movements in art and music, their intensely personal poetry leans more heavily on oblique suggestions and evocation than on overt statement. It sets its perceptions, intuitive and nonrational, squarely against intellectual and scientific thinking—and this with a music that is flexible, intrepid, and subtle, sometimes even dissonant and jazzy. But the poetry itself is the movement's best definition. Here are some forty carefully selected poems of that movement. They range from the remote beginnings in Nerval and Baudelaire, through the humor and irony of Corbière and Laforgue, to the technical brilliance of Valéry, who died as recently as 1945. For those who wish an overall view of the movement, this is a generous sampling.

      French Symbolist Poetry1966
      3,9