Petr Cincibuch
28. červen 1943
- 1943, Praha
Básník a prozaik
Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze–Vršovicích (1960) absolvoval dvouleté odborné učiliště spojů v Praze (1962) a po skončení vojenské služby (1964) pracoval jako spojový technik Městské telekomunikační správy Praha. Od počátku spolupracoval s časopisem Divoké víno, 1969–1971 byl jeho odpovědným redaktorem. Později prošel řadou zaměstnání, pracoval jako řidič sanitky Obvodního ústavu národního zdraví Praha 8, topič, vedoucí tiskový referent Filmových studií Barrandov, manažer i jako kaskadér Autorodea. Působil jako tiskový redaktor nakladatelství Avicenum, později jako redaktor v Literárním měsíčníku a Literární revui. Šéfredaktorem časopisu A– Almanach autorů byl 1991–1992, v letech 1995–1998 vedl časopis Dotyk a od roku 2000 je šéfredaktorem časopisu Sanquis. Významné místo v Cincibuchově životě zaujímá automobilismus a historické automobily. Jako básník debutoval v Divokém vínu (1964) a v Repertoáru malé scény (1965). Publikoval i v řadě dalších periodik, zvláště ve Studentu, příležitostně v Literárních novinách, Listech, Mladé frontě, Čs. vojáku, v časopisech My, Kulturní noviny, ve Světě práce, Mladém světě, později v Tvorbě, Kmeni, v Literárním měsíčníku a Literární revui, Sextantu aj. V A – Almanachu autorů vyšlo 1991 torzo jeho sbírky Nechráněný přejezd. Od 1979 soustavně spolupracoval s Československým rozhlasem (Knihovnička Zrcadla kultury) a v 80. letech s Československou televizí (pořady poezie). Metaforičnost a abstraktní styl Cincibuchovy rané lyriky (Panenství) přeměňovaly výchozí, především erotickou a přírodní inspiraci v obecnější, často až holanovsky stylizovanou reflexi. Vazba k tomuto inspiračnímu zdroji (Cincibuch se k němu přihlásil básní Noc s Vladimírem Holanem) se však brzy uvolnila a autor začal směřovat k prozaizaci verše. Již poemou Přísahám (věnovanou památce Ericha Marii Remarqua), v níž se prolnula osobní zpověď s deklarativně publicistickým traktátem proti válce, se Cincibuch vřazuje do proudu civilistní poezie tzv. „třicátníků“. Přináší sem okouzlení automobilovým sportem, zakotvené v osobní zkušenosti (Veteran rallye), a příznačné téma krušného hledání lásky. Toto téma je nastolováno jak v delších epických skladbách (Dlážděná zahrada), spojujících v někdy až deníkově ztvárněné scenerii všedního dne romantickou vášeň s banalitou setkávání a rozchodů (Nejkrásnější bývá šílená), tak v básních-útržcích, zdánlivě věcně zaznamenávajících životní fakta (Rybí oko, Vůně fosforu). Témuž motivickému okruhu zůstal Cincibuch věrný i ve sbírce drobných povídek Auto moto velo láska.