Kniha povídek Vytetované obrazy je součástí společného projektu dvou bosenských umělců a především přátel, které válka svedla v Praze, Adina Ljuci a Aldna Popaji, spisovatele a malíře. Jde o dvě roviny reflexe bosenské minulosti i současnosti, dvě různá média.
Jeden bílý den je soubor kratších textů převážně z Bosny a Hercegoviny i jiných míst bývalé Jugoslávie, jejichž děj se odehrává hlavně v devadesátých letech minulého století. Vedle toho se však ocitáme blíž k současnosti v Čechách, třeba v Praze, kde autor dlouhodobě žije. Úhelným kamenem vyprávění se stává samozřejmě balkánská válečná zkušenost, která změnila osudy všem postavám, s nimiž se potkáváme v knize. Ale najdeme tu třeba i idylickou vzpomínku na dobu, kdy bosenští pošťáci roznášeli c.k. rakouskou poštu a lidé si důvěřovali natolik, že nezamykali po odchodu ze svého domu dveře. Přemýšlivé, úsečné příběhy sahající hluboko do bosenské historie, vyprávěné v poklidném tempu, skládají z jednotlivých mikropovídek dohromady celistvý obraz – román, v němž, vedle hrůz války nahlížených vždy „ze zdola“ a stavějících se proti jakékoli ideologii, nechybí osvobozující humor či groteska.
Básnická sbírka Stalaktit s odkazem na význam tohoto slova zvažuje mj. především samu poezii, sám princip básnění. „Hledat neuchopitelné verše je totéž jako sledovat / záři dávno vyhaslé hvězdy,“ píše autor. Jako kdybychom sestoupili do hlubin tmy, kde pomalu odkapává voda z krápníků, jejíž rytmus sám řetězí slova, tempo a způsob výstavby věty v jednotlivých básních celé sbírky poznamenané Ljucovým tragickým zážitkem válečných událostí a životem v emigraci. Básník se hlásí ve své tvorbě ke klasikům jugoslávské literatury jako Danilo Kiš, Ivo Andrić, Meša Selimović, Miroslav Krleža, Isak Samokovlija, Hasan Kikić nebo Derviš Sušić.
Jde o sugestivní výpověď člověka, který se ze dne na den ocitá uprostřed etnických čistek, kterému se zboří všechny dosavadní jistoty, je nucen opustit svůj domov a hledat novou identitu. Celá sbírka je tvořena přiměřenými básnickými obrazy. 2. české vydání.
Autorovy texty jsou datovány již od 14. prosince 2018: ve zbytku tohoto roku uvažoval o tom, zda má vůbec sílu a předpoklady splnit nabídku čtvrtletníku Revolver Revue a zaznamenat alespoň jednu větu denně, jejichž komplet by poté vyšel v rámci unikátního projektu téhož magazínu jako samostatná publikace. Adin Ljuca toto odhodlání našel a obohatil edici "jedné věty" o poznámky z literárního života (a to i na bosenské scéně), o vztazích v kulturní oblasti, i o drobné epizody z osobního života - třeba o nedorozuměních a hned zase usmiřováních se svou milovanou ženou Fatimou.