Iva Mojžišová Životopis

• 4. dubna 1939, + 26. ledna 2014 v Bratislavě Pochází z Bratislavy (1939) z rodiny slovenského lékaře a česko-ruské historičky lékařství. V rodném městě, z nějž se nikdy na delší dobu nevzdálila, vystudovala dějiny umění a historii na Komenského univerzitě. Studium dokončila roku 1961, právě tehdy, kdy doc. PhDr. Alžbětu Güntherovou, vedoucí katedry, z ideologických důvodů propustili z univerzity. Touha mladé absolventky učit nebo pokračovat v univerzitní dráze se nesplnila z trochu podobných důvodů. Odmítla se zúčastnit promoce bez akademické hodnosti; netušila, že tato tvrdohlavost jí vydrží do sedmdesáti let, kdy se rozhodla doktorát přece jen získat. První vážnější setkání Mojžišové s uměním vedlo přes scénografii, tanec (Bauhaus), euroamerickou a československou modernu a avantgardu (Škola uměleckých řemesel v Bratislavě). Později pracovala ve Slovenské akademii věd. Když se však v důsledku sovětské okupace situace změnila, našla východisko v práci na heslech pro akademickou encyklopedii a výzkumu nově objevených návrhů starých divadelních dekorací v Dolním Kubíně. S příchodem demokracie se pokusila vrátit k opuštěným tématům, dále psala články, eseje, knížky a připravovala výstavy. Ani dlouholetá těžká nemoc ji nepřinutila vzdát se své práce a ustavičně dokazovat, že „změny a tlaky světa je možné zvládnout beze změny postoje a víry v hodnoty“. Závěr života věnovala zpracování knihy Škola moderného umenia (Bratislavská ŠUR 1928 – 1939), která byla na Slovensku oceněna jako kniha roku 2013.
     Byla odměněna řadou cen, k těm nejvýznamnějším patří hodnost Doctor honoris causa (2009), udělaná Vysokou školou výtvarných umění v Bratislavě, Cena Dominika Tatarky (2011) a Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 (2011).