Gerhart Hauptmann
15. listopad 1862 – 6. červen 1946
Gerhart Hauptmann byl německý dramatik a prozaik, klíčová postava literárního realismu, která do své tvorby integrovala i jiné styly. Je uznáván pro svou bohatou a rozmanitou dramatickou produkci, za kterou obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho dílo se zabývá sociálními otázkami a lidskými osudy, často s důrazem na realitu života a psychologii postav. Hlavmannova tvorba bývá popisována jako silná a působivá, zanechávající trvalý dojem na čtenáře.
Gerhart Johann Robert Hauptmann byl německý dramatik, lyrik, prozaik a esejista. V roce 1912 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Gerhart Hauptmann se narodil roku 1862 v polském městě Szczawno-Zdrój v rodině hostinského. Měl tři sourozence: Johannu, Carla a Georga. Jeho starší bratr Carl (žil v letech 1858 - 1921) byl také spisovatelem, jeho tvorba však zůstala omezena na úzký okruh čtenářů.
Gerhart Hauptmann absolvoval reálku ve Vratislavi, v Jeně studoval historii dějin umění a filozofii a studium ukončil v roce 1882. V Římě působil jako sochař a v roce 1884 studoval kresbu v Drážďanech. V letech 1884 - 85 studoval historii a herectví v Berlíně.
Gerhart Hauptmann se oženil s dcerou bohatého velkoobchodníka Marií Thienemann a tím se zbavil existenčních starostí. Gerhartův bratr Carl se pár let dříve oženil s Marthou Thienemann a i třetí z bratrů, Georg, si vzal za ženu další ze sester Thienemannových, Adele. Po rozvodu roku 1904 se Gerhart oženil podruhé s Margarete Marschalkovou.
V roce 1886 navázal Gerhart Hauptmann styky s naturalistickým sdružením, letech 1897 - 98 pobýval v Itálii. Po návratu se usadil v Agnetendorfu ve Slezsku, střídavě žil také v Berlíně a na ostrově Hiddensee. V roce 1904 se rozvedl a uzavřel nový sňatek.
V roce 1914 podlehl Gerhart Hauptmann válečnému nadšení, z něhož brzy vystřízlivěl. V roce 1932 navštívil Ameriku. Po nástupu Hitlera k moci žil v ústraní v Německu.
Na konci války připadlo Slezko Polsku a neměcké obyvatelstvo bylo ze sudet odsouváno. Díky osobnímu dopisu sovětského plukovníka Sokolowa mohla Hauptmannova rodina zpočátku zůstat ve svém domě, avšak o rok později požadovala polská vláda i vysídlení Hauptmannových. Toho se Hauptmann však již nedožil, neboť těžce onemocněl. Gerhart Hauptmann zemřel roku 1946 na bronchitidu. Spisovatel si v závěti přál být pohřben v Slezku, polská vláda to však nepovolila ani po přímluvě sovětské administrativy. Hauptmannovo tělo bylo více jak měsíc ponecháno v rakvi v obývacím pokoji domu než polská vláda konečně poskytla nutné dokumenty k odsunutí a bezpečnému vycestování rodiny do Německa. Pohřeb byl možný teprve až v Německu, celých 52 dní po spisovatelově úmrtí. Gerhart Hauptmann je pohřben na ostrově Hiddensee. Vdova Margarete přisypala do jeho hrobu pytlíček slezské hlíny.