„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se o africké antilopě zdálo třikrát, a pokaždé po tom někdo z vesnice zemřel, což vzbuzuje obavy mezi obyvateli. Někteří cítí, že je čas odhalit zamlčované pravdy. Když smrt konečně přijde, její okolnosti všechny překvapí. Prostřednictvím Luisy nahlížíme do života malé vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě žijí podivínští sousedé, kteří, navzdory svým neurózám a rozdílnostem, spojuje přátelství a snaha si pomáhat. Luisini rodiče se potýkají s krizí středního věku, a tak její výchovu přenechávají jiným, zatímco důležité místo patří obrovskému psu Aljaškovi. Román je rozdělen do tří částí, odehrávajících se v osmdesátých a devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí. Vyprávění, v nichž se Luisa setkává se smrtí blízkých, se volně propojují. Hlavním tématem je láska a odvaha překonávat překážky, ať už jsou to vnitřní bariéry nebo předsudky. Autorka s jemným humorem a metaforami zpracovává každodenní situace a její dojemný příběh je meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka a komunitu. Román získal mezinárodní ohlas a byl přeložen do 20 jazyků.
Lucienne Pruijs Knihy


Starý kraj
- 264 stránek
- 10 hodin čtení
Pětiletá Vera uprchne se svou matkou v roce 1945 z východního Pruska na sever Německa do regionu Altes Land. Útočiště najdou na starém statku s rákosovou střechou. Vera se ve velkém, chladném selském stavení celý život cítí cize, ale přesto z něj nedokáže odejít. O šedesát let později se jí přede dveřmi nečekaně objeví neteř Anna. Utekla i se svým malým synem z předměstí Hamburku, kde ambiciózní ekorodiče nosí svoje děti ulicemi jako vítězné trofeje — a kde se Annin muž zamiloval do jiné. Vera a Anna se téměř neznají, přesto toho mají společného víc, než tuší. Dörte Hansenová, vládnoucí bystrým okem i suchým humorem, v této knize vypráví příběh dvou samotářek, které nečekaně najdou něco, co ani nehledaly: rodinu.