In Een zachte dood schetst Simone de Beauvoir een volstrekt eerlijkt, niet-sentimenteel portret van haar eigen moeder als de gefrustreerde, heerszuchtige vertegenwoordigster van die typische Franse burgerij, waaraan ze zichzelf dankzij haar schrijverschap heeft weten te ontworstelen. Toch is het - in die oprechtheid - ook een zeer liefdevol portret van een vrouw die haar zeer na stond.
Výrazná představitelka francouzského existenciálního románu bystře zobrazuje ve třech kratších prózách (Věk odříkání, Monolog, Zlomená žena) trojí ztroskotání, „druh prohry, který je přítomen v každém bytí“. Ve všech případech jde o stárnoucí ženy. První povídka je příběhem stárnoucí intelektuálky, která si začíná uvědomovat úbytek tvůrčích i fyzických sil, druhá je vášnivým monologem sobecké a záštiplné ženy, která zničila život sobě, svým dětem i partnerům a třetí povídka deníkovou formou vypráví o smutném rozkladu dlouholetého manželství. Tři psychologické prózy, zpodobňující osudy žen v okamžiku, kdy se ocitnou v krizové situaci.
Román, jímž v pětatřiceti autorka debutovala na poli literatury, pojednává o intimních lidských vztazích, zasazen je do divadelního a tvůrčího prostředí a nese se již zcela v duchu existencialismu. Doslov napsala Helena Vondrášková.