Miroslav Vodrážka
13. září 1954
Hudebník a žurnalista. Ve druhém ročníku opustil studia průmyslovky, od té doby se věnoval mnoha různým zaměstnáním, odborné vzdělání získával samostudiem a na bytových seminářích. V roce 1977 byl obviněn z trestného činu výtržnictví a později odsouzen z důvodů společenské nebezpečnosti k několika letům ochranné léčby. Během 80. let byl spoluorganizátorem bytových seminářů Egona Bondyho, Milana Balabána a Milana Machovce i občasných konspiračních schůzek mluvčích Charty 77 ve svém bytě V Templu na Starém Městě.
V první polovině 90. let byl redaktorem časopisu Vokno, na jehož ilegálním vydání se spolupodílel již v dobách undergroundu. Jako jeden z mála v Čechách vede od 90. let diskurs o feminismu a bezprostředně reaguje na stav "ženské otázky" u nás. Je autorem post-undergroundového obsáhlého eseje Chaokracie (Votobia Praha, 1997), tématizujícího novou planetární epochu prizmatem zániku demokracie z postfeministického pohledu. Na základě této knihy vznikl i film Deník těhotné (doby) (r: Vít Janeček, 1998), který zpracovával zkušenosti malířky Veroniky Holcové, jíž těhotenství přivedlo ke zcela novým životním postojům.
Dále vydal knihu rozhovorů s předními českými političkami Feministické rozhovory o "tajných službách" (Nadace Gender Studies, 1996), Esej o politickém harémismu ("Zvláštní vydání…" 1999), je spoluautorem knihy S Ferlighettim v Praze (Meander, 1999) a autorem mnoha genderových studií, článků a přednášek. Je editorem sborníků Politika s ženami či bez žen? (Nadace Gender Studies, 1996) a Žena a muž v médiích (Nadace Gender Studies, 1998). Považuje se za radikálního feministického aktivistu, organizuje semináře a diskuse o feminismu, angažuje se za navrácení spolkového domu Ženského klubu českého pražským ženským organizacím.
Vedle psaného projevu se věnuje i divadlu a hudbě. Od roku 1989 spolupracoval s experimentální divadelní skupinou Alternativní scéna pohybového divadla (později přejmenovaná na Propast). Je tvůrcem feministických hudebních projektů Psychochaos & Edita Adlerová - Ženský smutek (CD, g. parrot, 1999) a vokálně instrumentální skladby Carmina femina - Oratorium ženské duše, již v roce 1999 uvedl ve spolupráci s operní zpěvačkou Editou Adlerovou a tanečnicí Antonií Svobodovou ve scénické podobě v kostele sv. Jiljí.