"Sono morto a 6840 metri sopra il livello del mare il quattro maggio dell'anno del Cavallo. Il luogo della mia morte si trovava ai piedi di una guglia rocciosa corazzata di ghiaccio, nel cui lato riparato dal vento avevo superato la notte."
Kafkův dopis otci, který nikdy nebyl ani odeslán, ani doručen, představuje jednu z nejosobitějších autobiografických zpovědí světové literatury. Vydává ho Nakladatelství Franze Kafky v překladové české a původní německé verzi. Knihu ilustroval Jiří Slíva. Svým rozsahem asi sedmdesáti stran dopis přesahuje rámec epistolární literatury. Kafka ho napsal při svém pobytu v Želízech v listopadu 1919 svému otci Hermannu Kafkovi. Nakladatelství Franze Kafky dokončilo v roce 2007 třináctidílné vydání spisů Franze Kafky v českém překladu. Spisy byly řazeny tematicky a chronologicky, Dopis otci je součástí svazku Dopisy rodině. Nakladatelství Franze Kafky vydává novou edici, která z Kafkových spisů vybírá a postupně vydává jednotlivé skvosty tak, aby se autor ještě více přiblížil čtenářům. Dosud vyšly dva svazky, Leopardi v chrámu (výbor Kafkových myšlenek) a Isabella (výbor méně známých povídek) a nyní připravujeme dvojjazyčné vydání Dopisu otci. Cílem nakladatelství je vydávat nejen hodnotnou literaturu, ale také udržet si vysokou úroveň knižní kultury. Proto spolupracujeme s předním českým typografem prof. Zdeňkem Zieglerem a ilustrátorem Jiřím Slívou.
Končilo dvacáté století. Ve stovce kapitol (rok co rok jeden příběh) dal Günter Grass nejrůznějším lidem – novináři, admirálovi, dělníkovi, univerzitnímu profesorovi, sportovci, politikovi, vojákovi, ženám, mužům, dětem, matkám, otcům – promluvit k událostem století. Z mozaiky osudů vytvořil jazykově rozmanité, plastické panoráma. Autor dílo dokončil v březnu roku 1999.
Životní příběh neúspěšného spisovatele a spolupracovníka Státní bezpečnosti před pádem NDR i po něm spojuje autor s příbuznými situacemi dávnější německé historie. „Hrdinou“ románu Širé pole je bývalý socialistický „osvětář“ Theo Wuttke, neúspěšný spisovatel, který se prokličkovával komunistickou totalitou tak, že přednášel „dělnické třídě“ o spisovateli z minulého století Theodoru Fontanovi – a ztotožnil se s ním do té míry, že mu kolegové říkali Fonty. Když ho Státní bezpečnost nutila k spolupráci, ve své uhýbavosti před jakýmkoliv jednoznačným „ano-ne“ svolil, a psal zprávy o situaci v kultuře, které podle jeho mínění nikomu neškodily. Přichází zhroucení NDR, pro komunistický svět jakýsi Poslední soud, jehož se Wuttke nejen pouze pro sebe nemohl dočkat, kterého se však pouze pro sebe zároveň úzkostně obával. Jaké bude pro něj účtování? Tento Grassův text vzbudil rozruch v Německu i v Evropě.