Aleš Filip Pořadí knih

Kniha přináší nový, objevný pohled na tvorbu zcela mimořádné malířky Míly Doleželové (1922–1993). Žila a tvořila v Praze a hlavně na Vysočině, pod horou Javořicí, v Jihlávce, Klatovci a Telči. Milovníkům umění zanechala nesmírně obsažné a monumentální dílo sestávající z fresek a nesčetného množství olejomaleb, kreseb a grafik. Úvodní kapitola knihy z pera Markéty Bártové přiblíží životní osudy Míly Doleželové i jejího manžela, malíře a grafika Jiřího Mareše (1932–1984). Umělkyně se nejvíce proslavila jako „malířka cikánů“, hloubka jejího zájmu o romskou tematiku však značně přesáhla pouhé vnější okouzlení, neboť romský prvek, romipen, v jejím díle hluboce rezonoval. Ve své kapitole, jejíž záběr přesahuje až k současným romským umělcům, to názorně dokládá Jana Horváthová. Navzdory nepřízni ateistického režimu Doleželová po dobu tří desetiletí tvůrčím způsobem rozvíjela křesťanská témata. Možné odpovědi na otázky po filozofickém a teologickém obsahu této významné části jejího díla formuluje ve své kapitole Tomáš Mazáč. Monografie vychází u příležitosti 100. výročí narození malířky, doprovází ji téměř tři sta reprodukcí obrazů, fotografií a dokumentů, obrazové kalendárium jejího života a díla a několik příloh.

Každý malíř dobře ví, jak těžké je vystihnout rozdíly ve výrazu rozesmáté a uplakané tváře. A přece i docela malé děti zvládnou nakreslit buď veselý nebo smutný obličej, aniž by se učily kopírovat skutečnost. Radek Pilař v „domalovánkách“ připravil hřiště, na kterém se dá trénovat stylizované znázorňování výrazů bez napodobování reality. Cílem hry je najít tu správnou konfiguraci dvou bodů a několika jednoduchých linií, které určí základní rysy. Když je děti metodou pokusů a omylů objeví, všichni hned na první pohled poznáme, kdo se směje, a kdo se mračí. Naivistické ilustrace a půvabné verše navádí děti ke kreativitě a kladou důraz na jejich pozornost a fantazii. Malý čtenář může následovat text a tvořit dle své fantazie nebo předlohu dokreslit dle originální předlohy. Je to zároveň cesta, jak dětem ukázat různé nálady, výrazy v obličeji a pomoci dětem pochopit různé psychologické aspekty lidské povahy.

Překládanka Radka Pilaře je obrazovou verzí nonsensových říkadel. Nejsou v ní mňoukající kohouti, zato spousta bytostí, poskládaných z rybiček a ptáčků. Výměny jejich těl, hlaviček, křídel, ocásků a ploutví jsou snadné a připomínají filmový trik. Nebudou z toho ale děti zmatené, jestliže se zrovna naučily zvířátka rozlišovat a správně pojmenovávat? Žádný strach. Ani mateřský jazyk si nikdo z nás neosvojil tím, že se naučil nazpaměť všechna slova a jejich tvary. K porozumění patří i převracení vědomostí. Je to důležitá a užitečná hra. Umožňuje porozumět vtipu a nacházet ve známých věcech nové vztahy a nečekané souvislosti. Radek Pilař s literátem Jiřím Filipem v šedesátých letech intenzivně spolupracoval a vzniklo tak několik zajímavých tvůrčích počinů pro děti. Kniha Rybky, ptáčci, proměňáčci byla Pilařovými prvním ilustrátorským souborem kreseb (koláží) vydaných knižně v roce 1963. Pilař zde popustil uzdu fantazii a pro Filipovy veršovánky vymyslel originální vazbu (tzv. překládací kniha), kterou si nechal patentovat.

Epochou salonů označujeme období mezi lety 1870 a 1914, kdy bylo tzv. salonní umění na vrcholu popularity, a nakonec také ve své pozdní, závěrečné fázi. Salony umění, pořádané podle pařížského vzoru, měly divákům poskytnout přehled o celé šíři spektra dobové výtvarné tvorby, jak domácí, tak zahraniční. Nechyběla na nich ani vyhraněná díla progresivních směrů (realismu, naturalismu, symbolismu, secese atd.), i když převažovala tvorba středního proudu, pro niž je symptomatická zvláště žánrová malba s anekdotickou i moralizující pointou. Právě pro tuto tvorbu se vžilo označení salonní umění. To bylo dlouho opomíjeno jako konvenční a převážně komerčně orientovaná produkce. K novému zhodnocení začalo docházet až koncem šedesátých let dvacátého století. V českém prostředí sehrál iniciační roli profesor Roman Prahl, který do této publikace přispěl úvodním textem. Umělci pocházející ze zemí Koruny české studovali, žili a vystavovali jak v hlavním centru dění, Paříži, tak ve středoevropských centrech Mnichově, Vídni, Praze a jinde. Tomu také odpovídá složení mezinárodního autorského týmu a koncepce této unikátní obsáhlé publikace, která reflektuje působení několika stovek umělců (malířů, sochařů i grafiků), přičemž devadesáti pěti z nich jsou věnovány strukturované medailony.

První monografie známého brněnského malíře a univerzálního výtvarného umělce Milivoje Husáka (nar. 1950). Jeho dílo zahrnuje: volnou tvorbu (kresbu a malbu), scénografické návrhy a další práce pro divadlo, sakrální umění, včetně komplexně řešených autorských interiérů kaplí, dále sluneční hodiny a jiné malby na fasádách, pomníky a pamětní desky, zastavení poutních cest, obálky a ilustrace knih a další práce. Rozsáhlý výčet děl v soupisové části monografie svědčí o mimořádně příznivém ohlasu jeho tvorby – ta je s porozuměním zkoumána a charakterizována v úvodní studii. Čtenáři přibližují umělce i tři z jeho textů. K názornému představení vývoje a rozpětí díla Milivoje Husáka přispívá velkoryse dimenzovaná obrazová dokumentace (95 vyobrazení, z toho 50 barevných). Autorem monografie je historik umění Aleš Filip.

První monografická publikace o životě a díle Gottfrieda Lindauera (1839-1926), malíře spojujícího střední Evropu a Oceánii. Plzeňský rodák studoval ve Vídni u Josefa Führicha a Carla Hemerleina. Zprvu se zaměřil na malbu náboženských témat, pracoval pro Římskokatolickou farnost Valašské Klobouky, a na portréty převážně plzeňských měšťanů. V roce 1874, ve svých 35 letech, přesídlil na Nový Zéland, kde se etabloval jako portrétista. Vynikl zejména portréty Maorů, v nichž věrně, až fotorealistickým způsobem, zachytil podobu mužů a žen z kmenů původních obyvatel Nového Zélandu, včetně jejich tradičních oděvů, zbraní, amuletů a tetování na obličeji. Nejen díky brilantnímu ovládnutí valérové malby se světleným účinkem dokázal svým portrétům propůjčit efekt živosti a přesvědčivosti, ale zároveň jim vtisknout heroický ráz, důstojnost i posvátnost. To odpovídalo myšlení a cítění Maorů, kteří v Lindauerovi našli duchovně spřízněnou bytost, která spolu s nezpochybnitelným malířským mistrovstvím byla předurčena k tomu zobrazovat jejich význačné představitele. Monografie je dílem česko-novozélandského autorského týmu, vedeného editory Alešem Filipem a Romanem Musilem, nezastupitelné jsou studie Leonarda Bella z University of Auckland a Ngahiraky Masonové z Auckland Art Gallery, která schraňuje větší část pozůstalosti Gottfrieda Lindauera.

Publikace (kolektivní monografie) přibližuje v chronologickém a tematickém uspořádání některé významné kapitoly brněnských politických, kulturních, náboženských a hospodářských dějin. Zvláštní pozornost je věnována problematice, která v předchozích, podobně koncipovaných publikacích nebyla z různých důvodů adekvátně zastoupena. Kniha je určena především učitelům, žákům a studentům základních a středních škol, kteří do města Brna jezdí na exkurze, výlety, výstavy apod., vysokoškolským studentům a všem zájemcům o dějiny Brna. Textový i obrazový materiál může být též vhodnou pomůckou pro společenskovědní semináře nebo podkladem pro začlenění regionálních dějin do výuky školního dějepisu.

Tato kniha je zaměřena na architekturu města Znojma v jejích kulturně-historických souvislostech. Vzhledem k jedinečné přírodní poloze sídla byla zohledněna topologická situace a její vliv na utváření urbanistické struktury (1. kapitola). Kolektiv autorů této knihy byl veden snahou poskytnout čtenáři názorný přehled o hlavních dílech znojemské architektury, k čemuž napomáhají četná vyobrazení. Poznání historie Znojma a jeho památek má samo již dlouhou historii. Středověké památky Znojma začaly už v 2. polovině 19. století přitahovat pozornost historiků umění a jiných odborníků z oblasti památkové péče. Jenom o rotundě sv. Kateřiny byly do současné doby publikovány desítky odborných i popularizačních prací. Na specializované studie odborníků v našem textu navazujeme a odkazujeme. Kapitoly 2., úvodní část 3. a 5.-7. jsou založeny převážně na původním pramenném výzkumu, jehož výsledky jsou dokonce v případě šesté a sedmé kapitoly u nás poprvé publikovány. Malířství, sochařství a uměleckému řemeslu je věnována pozornost do té míry, pokud přímo souvisí s architekturou, a dotváří její reprezentační funkci atd. Dalším případem je dokumentační funkce malby, grafiky či jiného výtvarného díla. Kniha je určena širokému spektru zájemců o architekturu a historii, aniž by přitom její autoři rezignovali na přesnost a kritický přístup ke zdrojům informací.

Dne 11. listopadu 2012 by se dožil devadesáti let vzácný člověk, duchovní otec a „dobrý bratr" mnoha lidí Stanislav Krátký, římskokatolický kněz, biskup skryté církve a 25. probošt mikulovské kapituly. V tomto sborníku chceme čtenářům nabídnout nové a dosud nezveřejněné vzpomínky na otce Stanislava, jejichž autoři pocházejí zširokého spektra lidí, které oslovil a ovlivnil. Některé z nich byly proneseny při posledním rozloučení s otcem Stanislavem v Mikulově dne 20. listopadu 2010, jiné byly napsány pro tento sborník a jsou uspořádány chronologicky. Vzpomínky jsou doplněny několika studiemi a rozsáhlou fotografickou přílohou.