Laura Salas Rodríguez Pořadí knih (chronologicky)

Další a patrně poslední návrat k hrdinům Trainspottingu ke čtenáři opět přivádí starou známou čtveřici – Marka, Begbieho, Simona, Spuda. Všichni jsou zas o něco starší, v nových životních rolích. Mark vydělává slušné peníze pořádáním tanečních parties; nikde nezakotvil, cestuje po celém světě, ale ve světě letišť a hotelů spokojenost a spočinutí nenachází. Z Franka Begbieho se překvapivě stal uznávaný umělec, který dokáže zapomenout na staré křivdy a při náhodném setkání už nemá potřebu se Markovi pomstít. Simon i Spud mají vlastní projekty na hraně zákona i za ní; černý obchod s lidskými orgány je ale velké sousto i na ně. Opětovné shledání někdejších přátel nevede k idylickému vzpomínání, ale ke sledu nehod a krizí, který nemůže dopadnout dobře. Jeden z nich z tohoto románu nevyvázne živý. Někdo z nich nosí kalhoty mrtvého muže. Zběsile rychlý, přisprostle zábavný a znepokojivě dojemný návrat ke staré partě z Trainspottingu.

La vida de Élisabeth Bathori, historiadora de la fotografía, cambia drásticamente cuando Alix, de ochenta y nueve años, le confía las cartas de su tío Alban de Willecot, escritas desde el frente durante la Primera Guerra Mundial a su amigo, el poeta Anatole Massis. Junto a las cartas, su investigación revela un diario en clave y un álbum de fotografías, un verdadero tesoro para su carrera. Sin embargo, el enigma de estas vidas ajenas le permite a Élisabeth, que reanuda su trabajo tras meses de duelo, explorar su propio pasado y recordar que sigue viva. Esta herencia memorialística incluye una acogedora casa en el campo en Francia, donde Élisabeth se sumerge en la historia de Willecot, un hombre que dejó sus estudios de astronomía por la guerra. También busca a Diane, la joven que el teniente amaba. En su búsqueda de respuestas, viaja a Lisboa, Berna, Madrid y Bruselas, donde se reúne con personas cuyas memorias la ayudarán a tejer un sentido a cien años de vidas. Esta novela es una travesía por la pérdida y una investigación sobre las historias de quienes fueron engullidos por la guerra y el silencio, celebrando la fuerza del amor y la memoria en la construcción del futuro.