Ludmila Romportlová Pořadí knih

V knize se rozmlouvají spisovatelka a lékař a vzájemně konfrontují své vzpomínky na mládí. Prožívali je vpředválečné a válečné době.. Ona se spoléhá na své deníky začínající naivními poznámkami terciánky, která se posléze stává žačkou rodinné školy. Tento téměř idylický život je brutálně přerušen totálním nasazením. On je v těžší pozici – všechny své vzpomínky nosí jen v paměti. Před námi odvíjí příběh nadaného studenta gymnázia, septimána, který je uhranut divadlem, ale po maturitě ho zláká medicína. Píše se však rok 1939 a vysoké školy jsou uzavřeny nacisty. Život obou hrdinů je prodchnut i přes stísňující atmosféru předválečnou a válečnou nadšením ze života, touhou po poznání, odhodláním vzdělávat se, pomáhat mladé a posléze okleštěné republice, jak je jen možné. Cítíme nadšení dýchající z popisu všesokolského sletu, kulturních a divadelních představení, ať už je vypravěč pouhým divákem či účinkujícím. Ze všeho na čtenáře dýchá dnes už těžko pochopitelné zaujetí věcmi veřejnými, étos vlasteneckých vzdělanců první republiky.

Pacientka doktora Ká je příběh intimního vztahu psychiatra a jeho pacientky Daniely, která trpí po smrti manžela depresemi. Je podán formou členitého "chorobopisu". Doktor Ká do něho zakládá jako "laboratorní výsledky" kapitolky z Danielina dívčího deníku, pokusy začínající prozatérky a především novelu o útěšné zahraniční cestě do bungalovu německého sochaře Waltra. Doktor Ká užívá originální způsob antidepresivní terapie. Vyměňuje si s Danielou osmerkové lístky s křehkými poselstvími. Jejich forma i obsah jsou stále intimnější. Pastelově jemný vztah končí Danieliným hluboce prožitým vyznáním věrnosti mrtvému Markovi. Doktor Ká je ukládá jako poslední "laboratorní vyšetření" do chorobopisu, který nadepisuje CHOROBOPIS, KTERÝ BOLEL.

Deset „obrazů ze života“ malířky Daniely tvoří příběh jednoho roku ženské osamělosti po manželově smrti. Na záložku autorka napsala: „Na cestách hledání jsme často šly – malířka Daniela a já – bok po boku. Do několika příběhů jsem ji však vyslala samotnou, jen s troškou troufalé autorské pomoci.“

Lyrický príbeh o prvej láske, ktorý prinášame v edícii Čajka pod názvom Zabudnutá chuť čokolády, je hlbokou analýzou vnútra vnímavej štrnásťročnej študentky gymnázia Heleny Vla-chovej a jej spolužiakov v časoch fašistickej okupácie. Bezstarostný smiech hrádockých študentov sa nemôžerozozvučať naplno, pokým na radničnej veži veje nemecká zástava a ulicou znejú kroky nemeckých vojakov....

Hrdinkou nového románu je opět - jako v řadě předchozích próz - mladá dívka, Martina, jež právě složila úspěšně maturitní zkoušku, ale neuspěla u přijímacích zkoušek na vysokou školu, se rozhoduje o svém dalším životě. Pochází z maloměsta, v němž prožila dosavadní léta, a nesmírně touží navštívit Francii, kde její maminka, v této době již zemřelá, strávila mládí. Děj, časově určený rokem 1967 s retrospektivami do doby válečné, poúnorové i do let padesátých, sleduje v každodenních epizodách život v Martinině rodině, zaujaté především vyděláváním peněz, sleduje i partu dívčiných kamarádů, stereotypní návštěvy kina a diskotéky, z nichž se Martina chce vymanit. Cesta Martiny do Paříže a pobyt ve francouzské rodině, zprostředkovaný jejím kamarádem, ovšem málem skončí neblaze...

Lyrický příběh o první dívčí lásce čtrnáctileté studentky Heleny. Zapomenutá chuť čokolády je osobitou výpovědí o jednom pohnutém úseku našich dějin, o jednom českém městečku, a především pak zpovědí citlivého a vnímavého děvčete, které srovnává svůj křehký svět prvníchdívčích snů a prvních lásek s drsným světem dospělých.

Příběh dvou měsíců a jednoho ;"padesátého třetího", posledního týdne r. 1977 naplněný rozumovým a citovým vyzráváním dospívající dívky.

Román líčí osudy dvou zdravotních sester na zubním středisku.

Román chlapeckého dospívání a politického zrání se odvíjí v prostředí malého města na počátku tohoto století. Hrdinou příběhu je citlivý, hudbou zaujatý středoškolák, synek obuvnického mistra, který intenzívně prožívá první lásku a setkání s erotickými nástrahami, které mu symbolizuje křeslo ze zeleného plyše.

Lyrický příběh o několika týdnech života dívky, která je po úrazu dočasně upoutána na lůžko.